Liberečák Nikolas Bitkovskij hraje pro radost na ulici, finalista SuperStar má na kontě i vlastní píseň

Gratuluji k postupu do finále SuperStar. Co pro vás tento úspěch znamená?
Děkuji. Postup do finále je pro mě neskutečný úspěch, dneska už můžu říct, že ho určitě vnímám jako největší v životě. Moc si toho vážím, a ačkoliv se snažím si to co nejvíc užít, vnímám to zároveň jako velkou zodpovědnost vůči porotě a celému tomu procesu.

Myslíte, že by vám tento úspěch mohl pomoci v pěvecké kariéře?
Je to mé velké přání a byl to i jeden z důvodů, proč jsem se letos do SuperStar přihlásil. Velkou motivací nám letos byly i příběhy finalistů z první Česko Slovenské SuperStar, kteří vystupovali na prvních dvou finálových přenosech a my s nimi měli možnost mluvit o tom, kam vedly jejich cesty po soutěži.

Se zpěvem začal už ve školce

Zpěv prý máte rád od dětství, zpíval jste si jen tak doma nebo chodil do nějakého sboru?
Je to tak, zpěv mám rád od malička. Vzpomínám si, že jsem ve školce chodil rok nebo dva do nějakého sborečku, ale jinak jsem se zpěvu začal pořádně věnovat až po první účasti v SuperStar. Nicméně je pravda, že za první účast v soutěži by se dalo považovat vystoupení na školní akademii na základní škole ve Vratislavicích, to bylo asi v páté třídě.

Do SuperStar jste se poprvé přihlásil v roce 2018. Byl to tehdy váš nápad?
Ano byl. Pamatuji si, že když jsem jako dítě soutěž sledoval, tak jsem podvědomě věděl, že to chci zkusit a v roce 2018 byla první možnost, kdy jsem se mohl přihlásit, protože účast je podmíněná dovršením 15 let. Rodina mě tehdy podporovala, jako v každém mém životním kroku.

Tehdy se do soutěže hlásila i vaše sestra, jste tedy hudební rodina?
Nevím, jestli by se dalo říct, že jsme hudební rodina, ale určitě máme všichni k hudbě kladný vztah. Talent jsme se sestrou nejspíš zdědili po tátovi, který se zpěvu a hraní na klavír věnoval.

Píseň Love Yourself vnímám jako osudovou

Můžete krátce připomenout první účast v soutěži a případně vybrat nějaký nejhezčí zážitek?
Tehdy jsem v SuperStar došel do TOP 25. Na casting jsem přišel s písničkou Love Yourself od Justina Biebera a tuto píseň jsem paradoxně dostal i o dvě kola později v TOP 50. Měsíc na to jsem s touto písní vyhrál i pěveckou soutěž na mé střední škole, takže tuto písničku dneska vnímám už jako osudovou.

Asi nedokážu vypíchnout jenom jeden zážitek z mojí první účasti, protože jsem to celé vnímal jako jeden velký omyl a těmi koly jsem proplouval tak nějak samovolně. Bylo to určitě i tím, že v té době pro mě hudba nebyla nic, na čem by mi záleželo, a vnímal jsem to spíš jako možnost být s dalšími zpěváky v jednom kolektivu a hlavně jsem se tím bavil. To byla věc, které jsem pak hodně litoval a byl to také důvod, proč jsem to chtěl letos zkusit znovu a napravit to.

Aktuálně se věnujete naplno hudbě nebo je to stále váš koníček?
Od toho osudového roku 2018 se hudbě věnuji neustále a určitě to přerostlo v něco víc než jen koníček. Hudbě věnuji veškerý svůj volný čas a umím s ní jak relaxovat, tak pracovat. Stala se nedílnou součástí mne.

Češi buskery bohužel vnímají jako šikovné žebráky

Věnujete se také takzvanému buskingu, tedy hraní na ulici. A podle některých médií jste byl k tomuto kroku donucen, bylo to opravdu tak?
Pro busking nemáme v češtině jedno slovo, jedná se ale o pouliční umění. Ať už jde o zpěv, tanec, nebo například malování obrazů. V Česku bohužel většina lidí buskera srovnává s šikovným žebrákem, ve světě tomu ale tak vůbec není. Ve většině evropských metropolí narazíte na ulici hlavně na skvělé umělce a spousta světových hvězd tak i začínala.

Mezi ně patří například Ed Sheeran, který pro mě byl a stále je největší inspirací. Když jsem začínal hrát, tak jsem nevěděl, že se tím dají vydělat peníze. Chtěl jsem hlavně nasbírat zkušenosti a vyzpívat se. Koncertů jsem moc nehrál a na ulici jsem mohl hrát, kdy chci a jak dlouho chci. Také mě bavilo, že když se vám nějaký tón nepovede, nebo něco zkazíte, tak se nic neděje. Protože lidé, kteří to slyší, za pár vteřin přejdou dál a vy hrajete pro úplně nové publikum, které nic předtím neslyšelo.

Některá média to trošku překroutila. Určitě jsem nebyl donucen skončit na ulici. Jak už jsem zmiňoval, když u nás někdo zmíní, že hraje na ulici, tak je to bráno jako propad jeho kariéry, ale v Německu, kde převážně buskuju, a v ostatních velkých zemích v Evropě se najdou buskeři, kteří si jsou schopni vydělat statisíce korun měsíčně. Hraní na podiích by jim vydělalo zlomek toho, co hraní na ulici.

Na vašem Youtube kanále mě zaujala píseň Bez tebe. Ta je čistě vaším dílem?
Ano, Bez Tebe je jedna z prvních písní, kterou jsem sám celou napsal a úplně první, kterou jsem byl ochotný sdílet s veřejností. Ostatní pokusy byly spíš takové výkřiky do tmy a i dnes jsou věci, které bych v Bez Tebe napsal a zazpíval jinak. Psaní písniček beru jako těžkou disciplínu, ve které je potřeba se pořád zdokonalovat. Vzorem mi v tom je opět Ed Sheeran, který ve své knize The Visual Journey zmiňuje, že napsal přes 300 písniček, než vydal první singl.

Kde byste se rád viděl za pár let? Chtěl byste pokračovat ve zpěvu nebo skládání písní?
Úplně obecně bych se rád v životě viděl na místě, kde budu šťastný, spokojený, obklopený rodinou a lidmi, které mám rád. Ale kdybych měl být víc konkrétní, tak bych se určitě chtěl věnovat hudbě. Byl bych moc rád, kdybych mohl vyprodávat haly a hrát koncerty pro lidi, kteří se budou vracet a budou si užívat mojí hudbu.

Na závěr bych se vás ráda zeptala, co vás vlastně na zpěvu baví?
Na zpěvu mě baví to, jak je bezprostřední. Prostřednictvím zpěvu můžete člověku během pár sekund ukázat celou svojí osobnost a ten si na vás může udělat názor, aniž by znal vaši minulost, názory, původ, to kde pracujete nebo jak rád trávíte čas. Naplňuje mě svou pestrostí a rozmanitostí. Každému bych přál, aby v životě našel činnost, která ho bude naplňovat tak, jako mě hudba.