Čokoládu přivezli do českých zemí Harrachové. I to se dočtete v nové knize

„Podařilo se nám už ke startu projektu nabídnout veřejnosti publikaci, kterou připravili tři autoři. Emeritní ředitel jilemnického muzea Jan Luštinec, který je velkým znalcem Harrachů a zabýval se jimi celý svůj profesní život. Dále Petr Nosek, správce Hrádku u Nechanic a Adam Rejha zaměřením archivář ze Sychrova. Výstupem jejich společné práce je publikace rozdělená do šestnácti medailonů, přibližujících nejznámější osobnosti z rodu Harrachů,“ uvedl Miloš Kadlec, ředitel Národního památkového ústavu, správy na Sychrově.

Kniha není určena pouze pro odbornou veřejnost, ale je psána populárně vědecky a lidé se tam dozví spoustu zajímavostí ze života šlechtického rodu.

Například se dozvědí nečekanou zajímavost, a to sice, že to byli právě Harrachové, kteří zavedli konzumaci čokolády v českých zemích. Poprvé ji tehdy ochutnal Vojtěch Arnošt v Římě a dovezl ji do Čech. „Harrachové si nechali přivézt 3,5 kilogramu španělské čokolády, která stála 5 400 reálů. Pro porovnání například obraz od vynikajícího španělského malíře El Greca v té době stál kolem 450 reálů. Tedy čokoláda byla v té době vskutku něco,“ přibližuje jednu ze zajímavostí z textu knihy ředitel Kadlec.

Překvapivé bude jistě pro čtenáři i třeba to, že Harrachové byli také propagátory pojídání a konzumace rajčat, které si dovezli ze Španělska a začali je u nás pěstovat. „Byli také velcí milovníci zahrad a parků, a tak metodické centrum v Kroměříži připravuje panelovou a putovní výstavu Zahrady a zahradníci Harrachů. Ta bude prezentovat nejen památkové objekty a naše zahrady na území České republiky, ale bude prezentovat i jejich zahraniční sídla,“ poznamenal Kadlec.

Kniha seznamuje čtenáře s rodem skrze kapitoly pojaté vesměs jako medailony těch členů rodu, kteří se významně zapsali do dějin českých zemí. Skrze osudy jednotlivců může čtenář nahlížet, jak se v průběhu času projevovala starobylá šlechtická zásada „vznešenost zavazuje“. V 16. století se rod konstituoval jako (horno)rakouský se silně nadregionálním významem. Na zakladatelskou roli navázaly další generace, které začaly přesouvat svoji činnost do Čech a na Moravu, zastávaly vysoké úřady a do konce 18. století zastávaly vysoké diplomatické i církevní pozice (Karel, Arnošt Vojtěch, Alois Tomáš Raimund, Bedřich August). V 19. století se potom zaměřili na hospodářství, nicméně zůstali též veřejně činnými v národnostních sporech ve prospěch české věci (Jan Nepomuk). Opomenuti nejsou ani poslední majitelé zámků Jilemnice a Hrádku u Nechanic (Jan Nepomuk Antonín), zámku Janovice u Rýmařova (František Maria) a kniha připomíná i poslední harrachovskou majitelku zámku Kunín (Marie Walburga). Kapitoly jsou pojednány stručně a populárně s odkazy na prameny, kde čtenář může načerpat další informace o rodu.

Kniha je k dostání pouze na eshopu Národního památkového ústavu. Její součástí je také vložený nástěnný rodokmen rodu Harrachů.

Rok 2023 je s ohledem na Harrachy mimořádný. Uplynulo 400 let od sňatku vévody Albrechta z Valdštejna s Kateřinou Isabelou z Harrachu, 400 let od doby, kdy nastoupil na arcibiskupský stolec Vojtěch Arnošt z Harrachu, který byl nejdéle sloužícím arcibiskupem pražským – celých 44 let. A letos je rovněž 70. výročí od zpřístupnění zámku Hrádek u Nechanic, někdejšího sídla Harrachů, veřejnosti.