KOMENTÁŘ: Ústava není popelníček
Poslední týden na české politické scéně je jako zlý sen. Korunu tomu nasazuje jednání Miloše Zemana. Prezident si zřejmě spletl zeměpisnou šířku, letopočet, politický režim nebo všechno dohromady. Způsob, jakým popírá základní pilíře demokracie v naší zemi, je naprosto zavrženíhodný. Nejde přitom vůbec o to, komu na politické mapě zrovna mačkáte palec. Jde o vymezení se proti popření demokratických principů. To si zkrátka nesmíme nechat líbit, protože se nám to může velmi rychle vymstít.
Z geopolitického hlediska byla naše země vždy spíše snadným cílem pro silnější a mocnější. Jednoduchý přístup ze všech světových stran, relativně nízký počet obyvatel, jejichž nátura je v porovnání s temperamentem Jihoevropanů nebo vikingskou bojovností severských národů spíše nevýrazná. Náboženské nebo jiné vyšší principy, pokud zde vůbec nějaké kdy byly, zcela pokřivila komunistická diktatura a vytvořila hned několik ztracených generací. Moc nám toho nezbývalo – strategická spojenectví, tvrdá práce reflektující kreativitu, vzdělanost a pracovitost tuzemské pracovní síly, invence a vnitřní integrita založená na demokratickém režimu, respektujícím ústavní pořádek a další právní předpisy.
Problémů máme dost, ne že ne. Jinde na tom nejsou lépe. Pokud si však prezident země začne legislativu vykládat po svém, mstít se za osobní politické křivdy z minulosti svým politickým oponentům, účelově řadit osobní zájmy nad své reálné pravomoci s cílem oslabit konkurenty a pomoci svým strategickým partnerům, pak začínají skutečné potíže.
Ani jeden z argumentů, který prezident Zeman a jeho blízcí užívají k obhajobě kroků z minulého týdne, neobstojí před obecně uznávanými zásadami ve výkladu ústavního práva, které vymezila i praxe let minulých. Zejména pseudoanalýzy od horkotěžko maturanta, nedostudovaného vysokoškoláka a bývalého redaktora komunistických Haló novin Jiřího Ovčáčka jsou směšné. I když fakt, že tento úředník bez adekvátního vzdělání vede polemiku s ústavními odborníky a jeho nadřízení jej neusměrní, je spíše k pláči.
Oba předchozí prezidenti měli své politické oponenty, zažili vlastní politické křivdy, měli vlastní názory, ale dokázali své ego potlačit před ústavním zvyklostmi definující politickou hierarchii jakožto základní středobod demokratického státního zřízení. Prezident Zeman dokazuje jediné – on něčeho takového není schopen. Není schopen dlouhodobě vysvětlit svoje kroky. Není schopen konstruktivního dialogu s lidmi, s nimiž by jej měl vést. Není schopen překročit svůj stín ublíženého jezevce z Vysočiny, který deset let čekal, až se bude moci pomstít.
Jasně, prezidentský úřad je 360 dní v roce hlavně reprezentativní post, z jehož titulu, když vás nikdo nikam nezve, můžete alespoň sám sebe pozvat na návštěvy do krajů a tam vykládat bonmoty na akcích různého typu a různé kvality. Nic proti tomu. Ale může se stát, že z titulu své funkce musíte dělat důležité kroky, u kterých musíte potlačit pokušení sledovat vlastní zájem. To od prezidenta očekáváme. A právě proto je nutné se proti jednání prezidenta Zemana velmi tvrdě vymezit. Protože včera to začalo svévolným výkladem ústavy při demisi vlády, dnes to pokračuje při odvolávání ministrů a zítra to mohou být volby či jejich výsledky…
