KYNOLOGOVÉ V BEJRÚTU: Na sbalení věcí měli jen pár hodin. Psi museli po horké zemi chodit v botičkách
Když padlo rozhodnutí, že Česká republika vypraví v rámci mezinárodní humanitární pomoci do Bejrútu tým USAR, měli jeho členové na sbalení věcí a odlet jen pár hodin.
Mezi šestatřiceti členy týmu byli i zástupci Libereckého kraje. Kynologové Pavel Málek s tříletou fenkou německého krátkosrstého ohaře jménem Yetti, Václav Vančura s fenkou Bellou a specialista na statiku Jiří Kovalský. Ten zrovna pracoval v kanceláři, když mu zavolali, že odlétá.
Václav Vančura právě dojel z tréninku se psy na koloběžce a byl celý od bahna. „To bahno sem si umyl až v Bejrútu,“ sdělil Vančura. Po samotném přesunu čekala na tým spousta práce. Denně od brzkého rána se starali o sebe, čtyřnohé pomocníky, vyrazili na konkrétní místo a soustavně nasazovali a chladili psy.
Celý den v horku a vlhku
Střídali se po šesti hodinách. Jiří Kovalský pro změnu trávil celý den posuzováním stále stojících objektů. Po celou dobu panovalo v Bejrútu ohromné vedro. Právě to bylo podle některých nejtěžší. „Pro mě osobně bylo nejtěžší zajistit dobré podmínky pro práci mého psa. Panovalo tu velké teplo a bylo nutné psy ochladit, problém byl, že voda byla teplá a psi příliš neochladila. Tak jsme si domluvili led, který jsme strkali do barelů a snížili tak teplotu vody,“ řekl Vančura.
Podle specialisty na statiku byla velmi náročná práce i ve značné vzdušné vlhkosti. „Vzhledem k tomu, že jsme byli celý den oblečeni v kombinéze s vestou, přilbou a většinou respirátorem na přímém slunci, bylo to náročné fyzicky a musel jsem se nadstandardně hydratovat,“ vysvětlil Kovalský.
Nové zkušenosti v neznámém terénu nabírali i psi. Kvůli vysokým teplotám museli permanentně nosit boty. „V Čechách používáme botičky na psa jen v případě zranění,“ konstatoval Pavel Málek. Práce v takových podmínkách byla hodně vyčerpávající a zvířata se střídala zhruba po deseti minutách.
Ke všemu v době pobytu českého USAR týmu v Bejrútu probíhaly v místě nepokoje a demonstrace. Přesto zasahující Češi podle svých slov strach neměli. „Byl to zvláštní pocit, ale strach jsme neměli. Hodně jsme si povídali s vojáky na základně a byli jsme v klidu,“ sdělil Málek. Po celou dobu sledovali český tým tisíce lidí, kteří se snažili zasahující Čechy podpořit a posílali jim srdečné vzkazy. Kynolog Pavel Málek k tomu dodává: „Ohlasy lidí byly úžasný, jsem strašně hrdý na Českou republiku, že byla schopna takhle rychle a efektivně reagovat. Děkuji všem, co nám drželi palce, sledovali nás a podporovali naší práci.“
