KOMENTÁŘ: Proč tradiční média ztrácí svůj vliv?
V poslední době několikrát zvítězili kandidáti, proti kterým byl ve většině mainstreamových médií veden rozhodný odpor. Nejznámějším příkladem je samozřejmě vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA, ale třeba i vítězství Miloše Zemana v nedávném boji o Hrad nebo výsledek referenda o Brexitu. Navíc také média ztrácí svou schopnost tvořit veřejné mínění, což je velmi dobře vidět u nás na postoji veřejnosti například k migrantům či Evropské unii. Proč tomu tak je? Nabízí se několik vysvětlení, která se vzájemně doplňují.
Prvním důvodem je vznik nových médií, základnou vlivu tradičních médií byl prostý fakt, že měla faktický monopol na rozšiřování zpráv a dalších informací. Internet však změnil tradiční schémata. Zatímco dříve byl problém informace jak získat, tak rozšířit, dnes je obojí snadné. Důsledkem je vznik mnoha nových médií, ve kterých se často nedodržují základní pravidla novinářské práce.
Dalším faktorem je úbytek počtu čtenářů a předplatitelů. Skoro každý rok se snižuje počet prodaných výtisků novin a časopisů. U nás je nejprodávanějším deníkem dlouhodobě Blesk s prodaným nákladem mírně nad 200 tisíc výtisků. Úbytek abonentů přirozeně vede ke sníženým příjmům, a to často vede ke snižování počtu novináři. První obětí jsou často zahraniční redakce. Zprávy ze zahraničí jsou pak přejímány z různých více či méně neutrálních zdrojů. Asi nejkřiklavějším případem je nekritické překládání článku z CNN, které ale opravdu není neutrálním médiem. Něco podobného se dá říci o Guardianu. Toto přejímání vede k následujícímu bodu – a sice ztrátě důvěry.
Skutečně, nejzávaznější věcí je ztráta důvěry ze strany mnoha lidí. V České republice proběhl dle mého názoru zlomový moment někdy v letech 2015-2016 během uprchlické krize. Klasická média tehdy bohužel své zpravodajství stylizovala do podoby, kterou mnoho lidí považovala za lživou propagandu. Na sociálních sítích se dodnes sarkasticky používají některé slovní obraty, se kterými naše média tehdy přišla (nejpopulárnější jsou asi „doktoři a inženýři“, dále třeba „tiší a vděční“). Jakmile čtenář dojde k názoru, že mu novináři lžou v jednom tématu, je důvěra pryč. A dalším krokem často bývá přechod k nějakému alternativnímu médiu, kde dojde k opačnému myšlenkovému procesu. Čtenář najde jedno téma, kde toto médium podle něj píše pravdivě, a začne mu věřit i v jiných tématech.
Toto všechno má velmi neblahé následky. Jednak dochází k „intelektuální segregaci“, lidé čtou pouze zpravodajské zdroje, se kterými plně souhlasí. Tím se společnost de facto rozpadá na několik „kmenů“. Tyto „kmeny“ spolu prakticky nekomunikují a nemají skoro nic společného. Krásně to bylo vidět na posledních prezidentských volbách, jak u nás, tak v USA. Prohlášení typu „neznám nikoho kdo volí Trumpa/Clintonovou či Zemana/Drahoše“ byla na sociálních sítích vidět znepokojivě často. Tento proces je velmi neblahý, je však otázkou, jestli se s ním dá něco dělat? Přivést lidi zpět z jejich informačních bublin je totiž skoro nemožné.
