PLÁN ÚTĚKU: Domov zvířat
Celou tu proklatě dlouho dobu, celých proklatě dlouhých 8 měsíců, co jsem tady, jsem se snažil chovat jako člověk, se všema sem se snažil vycházet, nikomu nic nedělal, jak tady slyším každý den - chovat se podle vnitřního řádu věznice. A k čemu mně to tady bylo? K tomu aby mě soudce omlátil o hubu, že bych se ve věznici mohl chovat lépe, že moje posudky nejsou moc dobré. Tak co mám krucinál dělat ještě lépe? Mám si lépe stlát postel? Mám si lépe leštit boty?
Když se podívám všude kolem mě, co je tu za zvířata, a tenhle kriminál se na mě dívá stejně jako na ně, mám v hlavě otázku. Proč já se vlastně vůbec snažím chovat jako člověk? Valdice se nesnaží lidi převychovat, snaží se z lidí udělat zvířata, snaží se vám sebrat veškeré city, veškerá práva, veškerou lidskost!!!
Proto jsem si uvědomil jednu věc. Tedy ne jen jednu věc, ale spíš více věcí. Jedna z nich je, že tu budu ještě dlouhé 2 roky bez šance o nějaké dřívější propuštění. Další z věcí, co jsem si uvědomil, že jsem strašnej sobec a celou tu dobu mně záleželo jenom na mně! Nekoukal jsem na ostatní, nekoukal jsem na mojí rodinu, prostě jsem chtěl, aby na mě celé ty dlouhé tři roky čekali. Ale to já prostě od nich nemůžu čekat, nemůžou přeci tři roky zůstat stát na jednom místě a čekat, až já se vrátím. To přeci nemůžu chtít! A už jsem o tom nejednou psal. Tři roky je dlouhá doba a i ten člověk se za tu dobu změní ve zvíře.
Dnes jsem dostal dopis od mojí ženy, kde psala, že za tu dobu, co já jsem tady, si zvykla na to, dělat všechno sama, rozhodovat se ve všem sama. A že si nedokáže představit, až se já vrátím a začnu jí do všeho kecat. V čemž jí plně chápu, taky bych si na to už asi nezvyknul. Proto přestanu být sobec a změním svůj život. Přesně udělám to, co Valdice chtějí po každém, kdo tu je. Přestanu to tady brát jako za trest a udělám si z toho tady můj novej domov!
PLÁN ÚTĚKU: Přečtěte si další díly
Smál jsem se, když mi někdo řekl, že tady bydlí. Bydlí se přece doma. Teď už to chápu, jsem tady doma!!! A i když nechci, ta zvěř okolo je moje rodina.
„Valdice, celých 8 měsíců se ze mě snažíte udělat to, co nejsem. Je jedno, jestli jsem jenom obyčejnej podvodníček, co nikdy nic nedokázal (slova pana ředitele) nebo vrah. Jednou jsem ve Valdicích a do Valdic patří zvířata.“ Třeba tenhle článek ani nevyjde. Ale třeba taky ano.
Celou dobu jsem se snažil vysvětlit, že ne každej vězeň je stejnej. To je pravda, to věznice dělá vězně stejné, to ten čas dělá z vězňů „z lidí“ zvířata. Myslel jsem si, že tímhle, co dělám, třeba něco dokážu, třeba něco změním.
Byl jsem 5x do měsíce na výsleších. Byla za mnou dokonce i generální inspekce. Co jsem tím dokázal?
To že se to založilo někam hluboko do šuplíku jako tisíc dalších případů a nikdo to dál řešit nebude. A pokud ano, tak si tu pobudu o další 4 roky déle za „křivou pomluvu věznice“. Ale i tak se za nic neomluvím. Třeba ta pravda někdy zvítězí...
