GLOSA: Co nepřehlédnout? Švýcarské globalizační sanatorium

Výroční setkání je jednou ze zbývajících pozůstatků z doby, kdy byli lídři nadšeni, že rostoucí vzájemné hospodářské propojenosti (globalizace) pomohou světu překonat chudobu a konflikty – myšlenka, která taje jako alpské ledovce.

Někteří zarytí optimisté ale stále bojují za záchranu myšlenky, že globalizace může být silou dobra, v čele s německým kancléřem Olafem Scholzem – jediným lídrem G7, který letos potvrdil svou účast.

K vyléčení šílenství světové ekonomiky bude zapotřebí více než zdravý davoský vzduch. Proto i šíře letošních témat je obrovská - od ruské agrese na Ukrajině a zbrojení Číny přes zpřetrhávání globálních obchodních vazeb, hrozeb digitálního světa až po řešení změny klimatu. Média k tomuto tématu každoročně poukazují na obrovské množství soukromých letadel, kterými se ‚klimatičtí kazatelé‘  do Davosu dopravují.

Podle mého názoru vnesla do ekonomické diskuse zajímavé myšlenky hlavně předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová, která přednesla rozsáhlé plány Bruselu na posílení průmyslového srdce Evropy, které trpí vysokými cenami energie a čelí hrozbám z Číny a USA, které lákají investory z EU na bohaté dotace. Překvapením bylo osobní vystoupení ukrajinské první dámy Oleny Zelenské na hlavní scéně. Její manžel Volodymyr Zelenskyj naopak nepřekvapivě požaduje po světových lídrech tanky a další podporu a chce to hned.

Často si kladu otázku, zda takováto drahá elitářská akce má vůbec nějaký přínos.  K čemu jsou bezbřehé obecné debaty v luxusním prostředí davoského sanatoria. Osobně mám zkušenost pouze z akcí daleko skromnějších. Nicméně všude platí, že to nejdůležitější se začne odehrávat až po vypnutí posledního mikrofonu. Ať už jde o navazování nových kontaktů (networking) nebo pochopení problému a souvislostí díky osobní diskuze u piva.  Takže i Davos asi smysl má.