BLOG: Zimní houbaření - Čtyři úlovky pro imunitu, srdce a celkovou vitalitu

Zimní houbaření má své nezaměnitelné a tiché kouzlo. Zatímco většina houbařů odkládá košíky s prvními mrazíky, hrstka nadšenců se právě v tuto dobu vydává vstříc pařezům a popadaným kmenům. Zimní les nabízí nejen klid, ale i specifické druhy hub, které v tomto chladném období nejčastěji končí v košíku. Pojďme si podrobně představit čtyři nejvýznamnější zástupce zimních hub, kteří potěší v kuchyni a nabízejí i benefity pro naše zdraví.

Prvním a asi nejznámějším druhem je hlíva ústřičná. Tato dřevokazná houba je v mykologii považována za elixír zdraví. V přírodě ji nacházíme v širokém časovém rozmezí, typicky od října do února, ale při mírných zimách se dá objevit až do března. Roste v trsech na mrtvém či oslabeném dřevě listnatých stromů, jako jsou buky, topoly nebo ořešáky. Poznáme ji podle lasturovitého, šedého až ocelově modrého klobouku a lupenů, které plynule sbíhají hluboko na třeň. Její léčivé účinky jsou fenomenální, především díky obsahu pleuranu, což je druh betaglukanu, který výrazně stimuluje imunitní systém. Dále pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi, má antioxidační účinky a působí proti některým virům a bakteriím.

Druhou neméně oblíbenou houbou je penízovka sametonohá(dnes již komplex druhů). Její hlavní sezóna trvá od října do března, přičemž nejhojnější bývá v prosinci a lednu. Je fascinující svou odolností vůči mrazu, kdy dokáže zmrznout a po oblevě pokračovat v růstu. Poznáme ji podle zářivě žlutooranžových lepkavých klobouků a především podle tmavého, sametového třeně. I penízovka je významnou léčivou houbou, v asijské medicíně známou pod názvem Enoki. Vyniká protizánětlivými účinky, podporuje správnou činnost slinivky břišní. Byly u ní prokázány i cytostatické účinky, což znamená, že pomáhá v boji proti nádorovým onemocněním.

Třetím druhem, který neodmyslitelně patří k zimní sezóně, je boltcovitka bezová, lidově zvaná Jidášovo ucho. Ačkoliv může růst celoročně, rozhodně k zimnímu houbaření patří. Její plodnice tvarem připomínají lidské ucho a rostou nejčastěji na bezu černém. Z hlediska zdraví je tato houba ceněna pro schopnost ředit krev, čímž snižuje riziko trombózy a kornatění tepen. Kromě pozitivního vlivu na kardiovaskulární systém posiluje celkovou obranyschopnost organismu, upravuje krevní tlak a má silné antioxidační vlastnosti.

Posledním druhem je pařezník pozdní. Tato houba roste typicky od října do prosince, za mírných zim až do ledna. Vyskytuje se často souběžně s hlívou ústřičnou, což vede k záměnám. Ačkoliv není tak známý jako hlíva, odborné studie naznačují, že pařezník vykazuje schopnost chránit játra před ztučněním a působit jako antioxidant. Při sběru je však klíčové jeho odlišení od hlívy. Nejdůležitějším a nejspolehlivějším rozlišovacím znakem je třeň. Zatímco hlíva má třeň světlý a hladký, pařezník má třeň žlutý až okrový, pokrytý drobnými tmavými šupinkami. V kuchyni je třeba pamatovat na to, že zvláště starší plodnice mohou být nahořklé, proto je vhodné sbírat jen ty mladé. Hodí se například do guláše.

zdroje:

https://www.myko.cz/

https://www.mykologie.net/