Před 30 lety, 25. srpna 1990, se nedaleko stanice Spálov srazil osobní motorový vlak s protijedoucí manipulační soupravou. Čelní srážku na mostě přes říčku Kamenici nepřežilo 14 osob. Příčinou druhé nejtragičtější železniční nehody v porevolučním Česku byla nedbalá komunikace mezi výpravčími.
Motorový osobní vlak číslo 6302 se zhruba pěti desítkami cestujících vyjel z Železného Brodu krátce před jednou hodinou odpolední. Byla slunečná sobota, takže podstatnou část osazenstva "motoráku" tvořili turisté mířící do Tanvaldu a dál do Jizerských hor. Podle předchozí domluvy výpravčích se měl vlak ve stanic Jesenný křižovat s protijedoucí manipulační soupravou. Nepředpisovým způsobem vedený telefonát ale vedl k nedorozumění, jež si výpravčí uvědomili až kdy už oba vlaky jely proti sobě.
Vzhledem k neexistenci přímého spojení se strojvedoucími zavolal výpravčí do hospody ve Spálově, aby prostřednictvím jejího personálu varoval posádku osobního vlaku před nebezpečím. Než však zaměstnanec restaurace doběhl na zastávku, dal se vlak znovu do pohybu.
Trať vedoucí romantickou soutěskou říčky Kamenice se vyznačuje četnými oblouky, které posádkám vlaků ztěžují výhled vpřed. Strojvedoucí protijedoucích vlaků se proto zahlédli na vzdálenost pouhých 30 až 40 metrů. Do nárazu v té chvíli zbývaly čtyři vteřiny. Během nich oba použili rychlobrzdu a strojvůdce osobního vlaku ještě stihl vykřiknout na cestující, aby se drželi.
Lehký motorový vůz řady 810, lidově přezdívaný orchestrion, nemohl ze střetu s nákladním vlakem vyjít bez vážných následků. Síla nárazu rozdrtila přední část prvního vozu osobního vlaku, z jehož protržené nádrže začala vytékat nafta. Shodou nešťastných náhod skončil "motorák" na železném mostě, jehož konstrukce znemožňovala uniklému palivu odtéct mimo kolejiště. Následný požár byl o to ničivější. Kdo nestačil z vlaku včas utéct mimo dosah plamenů, neměl šanci přežít. Jeden z hořících cestujících se podle svědků snažil zachránit skokem z mostu, ale pád do mělkého koryta říčky nepřežil.
V plamenech zahynulo 12 lidí z osobního vlaku, včetně strojvůdce a vlakvedoucího. Jediným přeživším členem personálu byl průvodčí, který jel v zadním vozu. Právě on se po nehodě vydal zpět na Spálov, aby zavolal pomoc. Dalších 32 zraněných osob bylo rozvezeno do nemocnic v Semilech, Tanvaldu a Jablonci nad Nisou. Dva z nich později následkům těžkých popálenin podlehli.
Mezi oběťmi neštěstí byla mimo jiné čtyřčlenná rodina Janatových ze Semil. Jednu oběť srážky se nikdy nepodařilo identifikovat. Podle dobového zápisu v semilské městské kronice mohlo jít o ženu vietnamské národnosti.
Vyšetřovatelé srážky vlaků u Spálova dospěli k závěru, že příčinou tragedie bylo zanedbání výkonu služby výpravčími v Železném Brodu a Jesenném. Který z nich byl hlavním viníkem se ale určit nepodařilo a soud proto oběma výpravčím udělil nepodmíněné pětileté tresty.
Nejhorší nehodou na české železnici v historii zůstává srážka vlaků u Stéblové na Pardubicku, která si v listopadu 1960 vyžádala 118 životů. V polistopadové historii české železniční dopravy pak smutné prvenství v počtu obětí drží nehoda z června 1995. U obce Krouna na Chrudimsku tehdy do motorového osobního vlaku vrazily vagony, které železničářům ujely při posunu. Výsledkem bylo 19 zmařených lidských životů.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
