Rušení nočního klidu, opilecké potyčky nebo drobné krádeže. Denní chléb městských strážníků v Liberci není pokaždé stejný, některé události se ale opakují s železnou pravidelností. S libereckými strážníky jsme vyrazili do terénu koncem září, tedy zhruba po dvou letech od poslední společné noční služby, abychom se o všem přesvědčili na vlastní oči.
„V letních měsících a teplých jarních či podzimních dnech zaznamenáváme nárůst rušení veřejného pořádku ve venkovních prostorách. Ať už se jedná o hluk z restaurací nebo například o křik procházejících osob nočním městem,“ potvrdila mluvčí městských strážníků Daniela Bušková.
Právě rušení nočního klidu bylo během sobotní noční služby jedním z nejčastějších hlášení. Bary Top Star, Barrandov nebo třeba jen podnapilá mládež na náměstí. Po desáté hodině večerní se strážníci prostě nenudí, a to především o víkendu.
„Do některých lokalit zajíždíme pravidelně, třeba na Papírák. Pokud to jde, snažíme se hlášení vyřešit domluvou,“ řekl jeden ze strážníků. Ten zároveň přiznává, že leckdy jde spíše o sousedskou nevraživost než o skutečné rušení nočního klidu. „Bohužel i s tím se setkáváme. Do některých barů jsme voláni i několikrát za noc,“ dodal.
Ne vždy strážníci pochodí s domluvou a i oznámení banálního přestupku se může vyhrotit. „K napadení strážníků dochází při různých zákrocích, a to jak k fyzickému, tak verbálnímu. Nejedná se o nic výjimečného, strážníci se s tím ve službě běžně setkávají. Příkladem za všechny je zářiový zásah ve Frýdlantu,“ vzpomněla mluvčí.
Zhruba před měsícem hlídku napadl opilý muž. „Nejprve po nich hodil košík s věcmi a poté na ně fyzicky zaútočil. Městští policisté útočníka zpacifikovali za použití hmatů a chvatů, a protože pokračoval v agresivním jednání, přiložili mu pouta a předali ho republikové policii k vyšetřování,“ popsala incident mluvčí. Právě s opilci a drogově závislými se strážníci setkávají častěji, než by chtěli.
I to jsme na vlastní kůži zažili při noční službě. Když drogově závislý, který je pro strážníky známou firmou, obtěžoval obsluhu čerpací stanice, nezbylo jí nic jiného než zavolat právě městskou policii. Po obdržení informace stačily strážníkům zhruba dvě minuty na dojezd do Londýnské ulice. Čiperný muž s neuvěřitelnou kadencí slov nebyl nijak agresivní a obsluhu čerpací stanice a další zákazníky obtěžoval „jen“ slovně. „Je to pro nás „starý známý.“ Většinou mu stačí jen domluvit,“ podotkl jeden z městských policistů.
I strážníci jsou jen lidé a pokud to jde, snaží si vybavovat jen ty úsměvnější oznámení. „Kéž by jsme se tomu mohli vždy zasmát. Vybavuji si třeba, když jsme vezli domů podnapilého seniora, který se vracel z nějaké oslavy a cesta byla nad jeho síly. Děkoval nám a prosil, abychom hlavně nezvonili, že by mu žena udělala doma peklo,“ uzavřel společnou noční službu jeden z dvojice strážníků, kteří nám dělali během sobotní noci společnost. Zda zazvonili, si už nechal pro sebe.
Ulice Liberce a Frýdlantu, kde liberečtí strážníci také slouží, během noci křižují dvě až čtyři hlídky ve vozech a několik pěších okrskářů. Zatímco my jsme měli štěstí na jednu z klidnějších „dvanáctihodinovek,“ jindy jde počet oznámení na linku 156 do desítek.
Zdeněk Izer, major Maisner nebo Policajti z předměstí. Z fízlů, švestek či chlupatejch si národ český dělá srandu od nepaměti. Jak ale vypadá ostrá směna neohrožených mužů s kvérem za pasem? Jde jim o život, nebo si opravdu zaslouží tu nejtvrdší satiru?
Řidič, ten tvrdej chleba má, zpívá Ladislav Vodička ve svém šlágru. A desetihodinová směna ve voze městské policie, to jsou hlavně okoralé kůrky. Hvězdné nebe nad hlavou, šedý asfalt pod koly a sígři všude kolem vás. Beztarostná jízda vás rozhodně nečeká, i kdyby oba příslušníci, kteří nás vzali pod svá křídla, byli nerozlučná dvojka jako Billy a Wyatt. Byť na opačné straně zákona…
Jako zločinci jsme si chvíli připadali i my. Posezení na zadních sedačkách trojkové oktávky bylo sice pohodlné, ale tlačítko otevírání oken byste tu hledali marně. Při jednom z prvních zásahů jsme pro změnu okusili atmosféru čekárny na pobočce Krajinská. To si potenciální pachatel dvakrát rozmyslí, zda se sem vrátí. Na druhou stranu tu útočiště hledají i občané v ohrožení či nouzi, kterým se příslušníci s ohledem věnují.
Pořádná dramata začínají až po setmění. Dlouhé pasáže rekognoskace terénu střídají výjezdy se světly, rychlé přesuny za výrostky rušícími noční klid či nezletilou mládeží, která si prochází první láskou. Nebo spíš jejím koncem, na který hledá odpověď na dně lahve Balentýnky.
Ale najdou se i momenty, kdy oba strážníci ukáží, že pod bundami s nápisem Městská policie jsou skuteční lidé, tátové od rodin. To když řeší, kam pojedou s dětmi do aquaparku nebo kde nakupují ve slevě. Na tachometru je příjemných 40 km/h, malá ručička hodinek ukazuje něco po třetí hodině ranní a z rádia vyhrává Dlouhá noc…
Foto: Jan Pešek
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
