Ekonomie Pokémonů: Oblíbená hra zachraňuje psy z útulku

Externalita (vedlejší efekt) může být pozitivní, ale i negativní.

• Příklad pozitivní: Otevřu si noční podnik, který provozuji se záměrem realizovat zisk. Podnik ale dá vydělat i taxikáři, který do něj sváží zákazníky. To mě však vůbec nezajímá - já jsem podnik otevíral kvůli sobě, ne kvůli taxikáři.
• Příklad negativní: Otevřu si restauraci, kterou provozuji se záměrem realizovat zisk. Hluk z podniku ruší sousedy, kterým snižuje komfort bydlení. Mým primárním záměrem však jistě nebylo rušit sousedy, ale realizovat zisk v nočním podniku.

Jak vidno, stejné jednání jednoho člověka může ostatním přinést různý užitek. Ale teď k tomu důležitému, k Pokémonům. Jeden americký psí útulek se svezl na vlně oblíbené hry a zveřejnil inzerát ve smyslu: „Jestli jste dospělí a nechcete, aby okolí zjistilo, že hrajete Pokénom Go, přijďte k nám a řekněte, že jste přišli pro Pokémon psa. Pak bude vaše hraní prostě vypadat tak, že venčíte pejska.“

A jak to tak bývá, stalo se něco, co nikdo nepředpokládal – určitě ne autoři hry, když jí vyvíjeli:

• Útulek najednou eviduje masivní nárůst lidí, kteří přicházejí psy venčit a jsou dokonce ochotni útulku přispívat na provozní náklady. Do té doby nemyslitelné.
• Díky zvýšenému zájmu mohl útulek redukovat poplatky za adopci, z nichž jinak hradil náklady na svou činnost. Tím se adopce opuštěných psů stávají dostupnější.
• Lidé se při venčení pejsků intenzivně „selfíčkují“ a jejich fotky zaplavují Facebook, Instagram, Snapchat, Twitter a další sociální sítě. Žadatelé si pak do útulku chodí pro předem vybrané psy, které si zahlédli na fotkách přátel nebo zcela cizích lidí.
• A sladké finále nakonec: Někteří z těch, jenž si psa z útulku vypůjčili na odpolední procházku, jednoduše přicházejí s tím, že si pejska oblíbili a chtějí si jej nechat. Kotce se vyprazdňují a opuštěných psů ubývá.

Patřím k těm, které Pokémon řádění nezasáhlo. Ale musí se nechat, že tohle je samo o sobě dost dobrá zpráva, že?