Liberečáci se přiznávají. Kradou rohlíky a okukují prodavačky
Není to tak dlouho, kdy zaplavily sociální sítě skupiny zveřejňující anonymní přiznání studentů, obyvatel různých měst nebo osobností. Trend, který se v České republice objevil začátkem roku, neminul ani Liberec. Během šesti měsíců se do zveřejňování svých přiznání zapojilo několik stovek Liberečanů ve skupině „Přiznání Liberec.“
Fenomén anonymních přiznání začali studenti vysokých škol. Každý tehdy mohl přidat své přiznání, které by jinak pod svým jménem nezveřejnil. V dubnu letošního roku se na facebooku objevila skupina „Přiznání Liberec,“ do které se během krátké doby přidalo přes 2 tisíce Liberečáků.
Nová přiznání už přibývají pouze sporadicky, proto je na čase vypíchnout ta nejzajímavější.
- Vždy když stojím před hlavním vchodem do Fora, připadám si jako v opeře.
- Když je mi opravdu zima a já jdu v noci připitá, tak si lehám tajně na poklop u KFC, když zrovna není obsazen bezdomovcem.
- Kradu v Albertu rohlíky.
- Dost často ve fóru chodím kolem Bobeše jen proto, abych slyšel "dobjí deň co sji dáťe" a naschvál si nic nekoupil.
- Tajně chodím s holkou z předměstí. Snažím se ji změnit, ale ten jablonecký virus se z ní nedá dostat. Bojím se, že je to nakažlivé.
Vždycky jsem si lámala hlavu nad panem PANENKOU, jaký má vůbec pohlaví... Teď už mám jasno
- Brečel jsem, když jsem viděl, jak bourají starý Tesco.
- Ještě jsem v Liberci neviděl Vietnamce venčit psa.
- Přiznávám se, že když sedím v autobuse a nastoupí starší člověk a mě se nechce vstávat,tak radši koukám celou dobu z okna, aby si myslel,že jsem si ho nevšimla.
- Připadá mi blbý, rušit Mekáč u radnice.. Chodil tam každý teď bude u Globusu a tam budou chodit jen důchodci..
- Přiznávám, že jsem nikdy neseděla na těch lavičkách za 18 milionů
- Chodím tajně okukovat slečnu do kavárny co je na nádraží. Chtěl bych ji pozvat na rande, ale stydím se, tak ji vždy alespoň nechám větší dýško.
- Miluju automat na žížaly v golfu...nejlepší se to hraje, když je člověk zhulenej ...
- Fugnerka je snad jediný místo, kudy procházím nerada a snažím se jí vyhejbat, ale opravdu to nejde ...
