Nejraději mám Záskok, je nejvtipnější, říká Jan Pražák z ansámblu, který hraje Cimrmanovy hry
Legendární cimrmanovské hry, nebo alespoň jejich útržky zná snad každý. Originální důvtip a jedinečné slovní hříčky učarovali i Janu Pražákovi, který s kamarády před 15 lety začal tato představení hrát na Liberecku. Ansámbl Mikoláše Dačického z Heslova odehrál již všechny hry největšího české génia, pedagoga, sportovce, filozofa a gynekologa samouka.
Jak jste se dali dohromady?
Jak to tak bývá, vše začalo v jedné liberecké hospůdce. Měl jsem štěstí, že kamarádi byli ochotni se do toho se mnou pustit. Slovo dalo slovo a první hru jsme odehráli v roce 2003 u nás na zahradě v rámci společné narozeninové oslavy. To se udrželo každý rok a naše oslava je zároveň takovou malou premiérou.
Jak vzniklo jméno vašeho spolku?
Zkoušení je samozřejmě vždycky doprovázeno vínem. Tehdy jsem chtěl vyzkoušet všechna vína, která se prodávají v litrových lahvích. Mezi nimi byl i Dačického pohár. To jméno se mi ihned zalíbilo, bohužel jeho chuť byla natolik odporná, že jsme ho nevypili. Zároveň nám bylo líto ho vylít a tak zůstal týden stát otevřený na skříni. A po sedmi dnech jsme zjistili, že už je lepší a stal se takovým symbolem. Odsud jsme později odvodili i jméno.
Proč jste si vybrali zrovna hry Járy Cimrmana?
Je to jednoduché. Hrají se dobře a zároveň jsou natolik známé, že i my dokážeme svým herectvím nebo spíše neherectvím lidi pobavit. Úplně na začátku jsem ale ve Frýdlantu poprvé v životě viděl hru Záskok, a ta se nám s kamarády zalíbila natolik, že jsme se ji rozhodli sehrát. Bohužel s nimi k tomu nedošlo, a tak jsme tehdy oslovil kamarády z Liberce.
Nikdy jste neuvažovali zkusit i jiné hry?
Vlastně ani ne, a to i z časových důvodů. Takto každý rok nacvičíme a následně hrajeme jednu hru. Postupně jsme prostřídali všechna díla a teď začínáme druhé kolo. Letos tak hrajeme Dobytí severního pólu, které jsme oprášili po 13 letech.
Jak často zkoušíte?
Snažíme se scházet každý týden a to zhruba od poloviny února. Hru pak uvádíme na konci června. Když nám teče do bot, jak to tak pokaždé bývá, scházíme se dvakrát za týden.
Máte nějaké oblíbené místo, kde vystupujete?
Osobně mám radost z Naivního divadla, je to vedle naší zahrady taková naše druhá scéna, ale vesměs všechna divadla nám vychází vstříc. Na naprostou většinu míst jsme zváni.
Kolik představení za rok odehrajete?
Tento počet si sami nemůžeme určit, ale je to vázané smlouvu s autory her. Jedno představení tak nyní můžeme odehrát až patnáctkrát, ale pak už tuto hru nesmíme nikdy uvést.
Setkal se váš ansámbl s herci Divadla Járy Cimrmana?
Když před lety hráli v Liberci, měli jsme možnost navštívit je v šatně a vyfotit se s nimi.
Jak vznikají vaše kulisy a rekvizity?
Přiznám se, že kulisy tvořím zejména já, dobové oblečení nám ale šijí kamarádky a mnoho věcí najdeme na různých místech.
Neomrzelo vás ještě hraní?
Já myslím, že ne. Díky tomuto divadlu se stále scházíme, spojuje nás.
Máte svou nejoblíbenější hru?
Určitě je to Záskok. Ani ne proto, že jsem tuto hru viděl jako první a také jsme jí jako první nazkoušeli. Mám ho rád, protože je to nejvtipnější hra.
