Po celý den se po Benešáku nesla hudba z flašinetů. Další ročník Libereckého flašinetáře se vydařil
Už zdálky vábily lidi různorodé tóny na náměstí před libereckou radnicí. Letošní ročník Libereckého flašinetáře opět představil nadšence do flašinetů z Česka i zahraničí.
Centrem Liberce zněly dnes flašinety. Do města pod Ještědem se sjely už podesáté. Liberecký flašinetář přilákal účastníky nejen české, ale také ze zahraničí. Za Libereckým flašinetářem stojí nadšený pořadatel Jiří Volný. Podařilo se mu vybudovat akci s mezinárodní pověstí, na kterou míří flašinetáři z několika zemí Evropy, řekla krajská radní pro kulturu Květa Vinklátová. Dorazili flašinetáři z nedalekého Německa a Polska, ale také třeba ze Slovenska nebo Rakouska.
Flašinety jsou s Libereckem spojené od poloviny 19. století. Nejvíce se proslavila firma Riemer Kratzau, která prodávala flašinety, piana a orchestriony téměř do celého světa. Největší oblibě se flašinety těšily koncem 19. století a v první třetině 20. století. Jejich hudba zpočátku zněla u vyšší společenské vrstvy na zámcích a v salonech. Později se hrací kolovrátky rozšířily do ulic, hospod a na lidové slavnosti, kde na ně hráli váleční vysloužilci, invalidé a chudina. Dnes mohli lidé na náměstí obdivovat kolovrátky staré i více než 100 let.
Na náměstí dnes nemohl chybět ani místní flašinetář Bolek Pára, který je se svým nástrojem pravidelným účastníkem. „Ještě jezdím na pouť do Kryštofova Údolí,“ řekl. Svůj flašinet vyrobený v roce 1915 v Praze získal od kamaráda. Ve stroji má válec z roku 1936. „Písničky se každý rok měnily, aby se neomrzely. Takže tam mám hity z roku 1936. Je zajímavé, že jsou to písničky libereckého rodáka Karla Vacka,“ poznamenal flašinetář. Obecenstvu tak dnes zahrál písničky jako „Pohádka mládí“, „Dětičky jděte už spát“ nebo „Já bych chtěl mít tvé foto“.
