Teď frčím v audiu a to mě moc baví, říká v době pandemie herečka Jana Hejret Vojtková

Jak trávíte čas v této nelehké době?
Jsem moc vděčná za baráček a zahradu, takže terapie přírodou probíhá a to je fajn. Chodím do lesa, venčím svých moc zvířat a vlastně by se dalo říct, že mám takové prázdniny, akorát je to uměle navozené. A to mě trápí, protože byla přerušena moje činnost divadelní, nejen jako herečky, ale i činnost režijní, co se týče Hereckého studia.

A jak celou situaci hodnotíte z pohledu matky?
Je to takové smutné koukat na děti, jak potřebují kolektiv, potřebují společnost a dlouho je nemají. Moc nejsem na učení, takže jsem ráda za manžela, který to zvládl, jsem ráda za kamarádku, která nám taky pomáhala, a moc se těším, že už některé ze tří dětí do školy nastoupí. Potom se rozjedou prázdninové Ambroziády, herecké kurzy, na které jezdím jako lektor herectví a na které děti vezmu s sebou, aby si užily svých vrstevníků. My si s nimi můžeme hrát, můžeme se koukat na filmy večer, ale děti potřebují děti.

Jiné prázdniny

Když už mluvíte o prázdninách, budou letos v něčem jiné?
Budou jiné v tom, že se zkracují pro herce a pro jiné pracovníky divadla vůbec, protože nastoupíme okolo 10. srpna a bude se dohánět to, co se v karanténě rozzkoušelo. U mě speciálně proběhnou dvě generálky představení Blbec k večeři a Sylva. 

Co vám život v karanténě dal?
Dal mi nápad. Objevila jsem krásu audia a začala psát příběhy přímo pro ucho, které soustřeďuji do takového projektu, který se jmenuje SrdceHry. Ten projekt mám se svou kamarádkou, která dělá muziku a můj manžel tomu dává tvar pro YouTube. Ty příběhy jsou emoční, vedoucí k naději a víře. K jaké, to ať si posluchač určí každý sám.

Takže v audiu jste se našla a chcete v něm i nadále pokračovat?
Ano. Ucho posluchače je teď pro mě moc důležité, protože on, když si emoce, pocity vytvoří sám, tak je to jeho příběh. Promítne si tam svůj problém či téma a lépe tomu porozumí. Na projektu s námi spolupracují kolegové z Divadla F. X. Šaldy, členové Hereckého studia, ale i přátelé herci z jiných divadel.

Kde berete inspiraci pro své příběhy?
Ta témata nacházím právě na procházkách v lese. Tam jsem v klidu a naslouchám vnitřním hlasům a potom sedím na lavičce u svého křížku, který mi vyrobil manžel, a píšu. Kdo si nás chce poslechnout, tak na YouTube si stačí zadat SrdceHry a pustit si nějaký příběh dle vlastního výběru.

Pokora a uvědomění

Co myslíte, že epidemie lidem dala a vzala?
Já pevně věřím, že lidem dala pokoru a uvědomění, že nejsme všemocní a že za peníze si zdraví nekoupíš. Myslím, že nám epidemie dala zjištění, že pracovat a brát za to peníze je potřeba, i když se nám mnohdy nechce, a jít do školy a do práce je fajn.

Činnost divadla se opět začíná rozbíhat, rozběhnou se i vaše další aktivity?
Samozřejmě. My jsme tak nějak rouškově zkoušeli v divadle, ale bylo to bez kontaktu, byli jsme od sebe vzdálení dva metry a bylo to takové spíše si ukládání textu. Premiéry se posunuly na srpen a na září, každopádně nějakým způsobem jsme pracovali. 

Herecké studio začíná zkoušet to, co rozzkoušelo a nedozkouší to, v červnu neproběhne premiéra našeho představení Přihořívá, hoří, moře hoří, které jsem napsala, ale každopádně aspoň budeme mít víc času to pořádně nazkoušet a pevně věřím, že na jaře příštího roku 2021, bude premiéra, na kterou se moc těším.

A co vaše účinkování v prvním divadelním online seriálu Operace Archa?
Byla to taková hurá akce, ale jsem moc ráda, že jsem řekla ano, že vznikla supr parta a že jsme si to moc užili. Táhli jsme za jeden provaz a je fakt neskutečně příjemné zjistit, že to není fráze. Těšili jsme se na natáčení a na sebe. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je vše nazkoušet za pár hodin a ještě ten den mít premiéru a zároveň derniéru. Bylo to moc fajn, ale ještě lepší pocit je, že už to všechno skončilo a že se vracíme do běžných kolejí.