Horolezec Jaroš zve na Jizerskou firemní. Je čest stát na startu vedle profesora Pirka

Tak začněme hned tím, co jsme již naznačili v úvodu. Proč se tak zdatný sportovec pouští do štafetového závodu, který je pro každého člena dlouhý pouhé 3 kilometry?
Protože lyžování je pro mě velkou součástí přípravy na expedice, krátká trať pro mě není na škodu. Sprinterská trať je pro mě vlastně tak trochu nová výzva. Myšlenka štafet mě baví, protože se slavné Jizerské 50 mohou zúčastnit skutečně všichni, a to i ti, kteří na běžkách začínají. Díky tomu složení týmů může být různorodé, někdo přijede s kamarády, někdo z kolegy, jiní složí tým ze sportovců.

Jak je to ve vašem případně?
Jsem členem předsednictva hnutí Fair play Českého olympijského výboru. Naší předsedkyní je legendární lyžařka Květa Jeriová. Když se naskytla možnost, že bych s ní mohl být v jednom týmu, neváhal jsem.

Navíc ona není jedinou osobností ve vašem týmu, patří tam i profesor Jan Pirk.
Pravidelně mu předávám štafetu. Shodou okolností i on je členem předsednictva, jsme tedy kolegové. Je paráda, že závod jezdí takové osobnosti. Já pana profesora hluboce uznávám. Je pro mě čest jezdit s ním v jednom týmu.

Jak jste zmínil, Jizerská firemní je především o partě, společných zážitcích. Prozraďte nám nějakou veselou historku s vašim týmem.
Když jsem jel štafetu poprvé, byl jsem tak namotivovaný, že jsem sebou fláknul už po 100 metrech. A za dalších sto metrů jsem byl na zemi zase. Parťáci ze štafety se mohli potrhat smíchy. Při té vzpomínce se musím smát taky.

Právě o té zábavě je týmová štafeta nejvíc, souhlasíte?
Někdo ji bere jako výzvu a chce vyhrát, drtivá většina štafet ji má ale jako zábavu, zpestření programu a hlavně setkání s kolegy a kamarády mimo město a pracovní prostředí. To závod splňuje skvěle.