Památkáři vydají odbornou stať kvůli fámám o jantarové komnatě ve Frýdlantu
Za nesmyslná považují památkáři opakovaná tvrzení dvou německých hledačů pokladů, že se na hradě a zámku Frýdlant ukrývá jantarová komnata. Aby je zcela vyvrátili, prozkoumali památkáři i národní archivy. Z dokumentů je podle nich zřejmé, že takový poklad na zámku nikdy nebyl. Výsledky svého bádání zveřejní památkáři v odborném článku.
Komnatu s bohatou nástěnnou výzdobou z jantaru v roce 1716 daroval ruskému caru Petru I. pruský panovník Bedřich Vilém. V roce 1941 ji Němci u Petrohradu demontovali a až do jara 1945 byla uložena v Königsbergu, dnešním Kaliningradu. Poté zmizela neznámo kam. Dva němečtí hledači tvrdí, že komnata je ukrytá na frýdlantském zámku. Odvolávají se na tvrzení bývalé zámecké kuchařky, která na konci války údajně viděla z kuchyně, jak vojenská kolona přivezla na zámek bedny se šperky, zlatem a obrazy.
Bedny se na konci války sice na zámek vozily, podle zachovalých dokumentů ale obsahovaly knihy a archiválie z berlínských institucí - knihoven, muzea, archivu a gymnázia. "Kromě toho sem byla přivezena i velká spisovna, která se týkala říšských drah v Berlíně," uvedl regionální ředitel Národního památkového ústavu Miloš Kadlec. Bedny obsahovaly i nějaké osobní předměty představitelů berlínských institucí, například lovecké trofeje nebo sklo.
Soupis věcí z beden po válce prováděl národopisec Josef Scheybal, takže se ví, kde co bylo uskladněno. Bylo toho obrovské množství. Část z toho se do Německa vrátila už v roce 1945, ostatní o sedm let později. "V roce 1952 se odváželo sedm plných vagónů archiválií," uvedl Kadlec. Bedny tehdy nakládali i trestanci z Liberce a stěhování stálo 129 tisíc korun československých. Náklady tehdejší Německá demokratická republika uhradila v naturáliích. "Byly to vědecké přístroje, třeba mikroskopy," řekl Kadlec.
Frýdlant není jediným místem, o němž hledači pokladů tvrdí, že ukrývá jantarovou komnatu. Další jsou například v Krušných horách, na Šumavě či v Rakousku. V 90. letech ji neúspěšně hledal Josef Mužík také na zámku Sychrov nedaleko Turnova. Kadlec kvůli tomu prožil 21. března 1991 jedno z nejhorších období svého života. "Celou noc jsem strávil s bezpečnostní informační službou za ohrazeným areálem. Tvrdilo se, že zámek je podminovaný, neboť se hledači blíží k jantarové komnatě," zavzpomínal Kadlec. Žádný poklad se tehdy nenašel a žádný výbuch nenastal.
Někteří vědci se domnívají, že jantarovou komnatu zničila sovětská vojska při dobývání Kaliningradu, nebo že jsou skvosty stále zasypány v ruinách sklepení tamního zámku, kde byly uloženy. Jantarovou komnatu, respektive její přesnou kopii, mohou turisté vidět od roku 2003 v Petrohradu.
