Marta Kottová a Ervín Šolc obdrželi Medaili města Liberce. Zasloužili se o vylepšení vztahů mezi Čechy a Němci
Medaili města Liberce obdržel při pátečním slavnostním aktu Ervín Šolc a Marta Kottová. Ta se předání nedožila, zemřela 18. června ve věku 88 let. Ocenění tak za ni převzali vnuci Daniel a Štěpán Kalibovi. Martě Kottové i Ervínu Šolcovi ocenění náleží za mimořádné zásluhy o rozvoj města v oblasti demokracie, lidských práv a otevřeného dialogu mezi příslušníky různých etnik a národností.
Těmi etniky jsou Češi a Němci, jejichž vztahy byly dlouhodobě významně narušené. A právě proto se předání medailí uskutečnilo u příležitosti právě probíhajících Česko-německých kulturních dnů DIALOG, pořádaných ve spolupráci statutárního města Liberec a německého partnerského města Augsburg.
„Na jedné straně oběť nejstrašnějšího konfliktu v dějinách, na druhé německý rodák, jejichž aktivity se po dlouhých desetiletích po roce 1989 protly ve svobodném šíření demokracie a dialogu mezi Čechy a Němci. Oba patří mezi významné osobnosti Liberce. O to víc mě mrzí, že se paní Kottová udělení medaile již nedožila a převzala ji in memoriam její rodina,“ komentoval náměstek Ivan Langr.
Udělení medaile města je spojeno nejen s pořádáním DIALOGU, ale souběžně také s 20. výročím podepsání česko-německé deklarace o vzájemných vztazích (1997) a s významným životním jubileem Ervína Šolce, který v letošním roce oslaví 90. narozeniny. „Pan Ervín Šolc se mimořádně zasloužil o česko-německý dialog, o rozvoj města v oblasti česko-německých vztahů a rozvoj jeho partnerství s bavorským městem Augsburg, kam se po roce 1945 přestěhovala početná skupina takzvaných libereckých Němců,“ uvedl primátor Tibor Batthyány.
Na slavnostním aktu promluvil i sám Ervín Šolc. „Přál bych si, aby mladí lidé chránili demokracii a zasazovali se o ni. A kdyby mládež potřebovala vzor, tak bych jim doporučil Karla Čapka. Pro mě ztělesňuje solidaritu a lásku ke svému domovu, protože jen z ní může vyrůst pravý patriotismus,“ řekl po převzetí medaile města.
Medaili města Liberec obdrželo v minulosti jen osm osobností. Jsou mezi nimi například profesor Rudolf Anděl, dirigent Milan Uherek, herec František Peterka, plukovník Stanislav Hnělička a od loňského roku také emeritní ředitel ZOO Liberec Josef Janeček.
Marta Kottová (* 22. 2. 1929, Černovice – 18. 6. 2017, Liberec)
Paní Marta Kottová byla jako 13letá dívka židovského původu spolu se svými rodiči transportována v červnu 1942 pod evidenčním číslem 505 do ghetta v Terezíně. Zde prožila 3 roky. V září 1944 byla pak celá rodina převezena do vyhlazovacího tábora Osvětim - Březinka. Rodiče neprošli selekcí a byli v den příjezdu zplynováni, Marta spolu s bratrem Viktorem jako jedni z mála lidí z transportu přežili. Před Vánocemi 1944 pak byla Marta přes koncentrační tábor Gross-Rosen poslána do Mährensdorfu, kde pracovala v továrně na zpracování lnu a pomáhala vykládat transporty zboží na nádraží. Do Prahy se vrátila po osvobození 12. května 1945.
V Liberci žila Marta Kottová od konce 90. let, kdy se sem s manželem přistěhovala za synem. Celý život přitom aktivně usilovala předávat mladší generaci varovné memento holocaustu, aby se na tragédii vyvraždění 6 miliónů evropských Židů nezapomnělo a památka na ně přetrvala i do budoucna. Navštěvovala školy a nejrůznější studentské a vzpomínkové akce, kde o svých zážitcích z mládí přednášela. Byla předsedkyní Historické skupiny Osvětim při Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých. V roce 2008 obdržela od prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy o stát v oblasti výchovy.
Udělení medaile města je uznáním mimořádných zásluh paní Marty Kottová o dlouhodobé předávání historické zkušenosti holocaustu střední a mladé generaci. Návrh na udělení medaile města v roce 2017 je symbolicky spojen se vzpomínkou na 75. výročí transportu paní Kottové do židovského ghetta Terezín (červen 1942).
Ervín Šolc (* 24. 7. 1927, Liberec)
Pan Ervín Šolc se narodil v roce 1927 v Liberci v česko-německé rodině a patří k hrstce tzv. libereckých sudetských Němců, kteří po druhé světové válce nemuseli pro své antifašistické cítění do odsunu. Za války přesto musel narukovat do wehrmachtu, při službě v Itálii pak padl do amerického zajetí, z nějž však posléze utekl. Do Liberce se vrátil v červnu 1947, ale neměl ani státní příslušnosti, ani znalosti českého jazyka. Do roku 1989 pracoval jako účetní.
V roce 1991 v Liberci zorganizoval první Česko-německé dny - hlavním hostem byl tehdy Otto von Habsburg - v jejichž pořádání pokračoval i v dalších letech. O rok později (7/11/1992) pak založil Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Landesversamlung der Deutschen in Böhmen, Mähren und Schlesien), jehož byl první čtyři roky prezidentem a posléze zástupcem prezidenta. Zemské shromáždění je zastřešující organizací pro všechna německá sdružení v Česku. Dnes je čestným předsedou Svazu Němců v regionech Liberec, Lužice - severní Čechy. V roce 2003 obdržel od velvyslance SRN v Česku Michaela Libala Spolkový záslužný kříž za zásluhy o německou menšinu a vztah obou zemí po roce 1989.
