Ze snowboardu do rolby. Někdy se to utrhne, ale nebojím se, říká rolbař z Ještědu
V lyžařském areálu na Ještědu začal pracovat v sezoně, kdy se tu konalo mistrovství světa v lyžování. Petr Tomášek před tím jezdil na snowboardu a poznal celou řadu areálů. Na Ještěd se mu nejprve vlastně ani nechtělo, přesto tu je už devátým rokem, sedm let pracuje jako rolbař.
Právě na Ještědu nabízí projížďku rolbou jako novou atrakci, a tak jsme si tento zážitek také vyzkoušeli. První, co vás zaujme, je Petrův absolutní klid. Jako by šel do sámošky pro rohlíky. Desetitunová rolba si to přitom šine do poměrně prudkého kopce červené sjezdovky F10. „Tohle ještě nic není, horší je to na černé, ale člověk si zvykne na všechno,“ vypráví mi, zatímco já mám problém se na jeho slova soustředit.
Na dojezdu kotvy se překvapivě svižně otáčíme a najednou se řítíme ze svahu dolů. Přemýšlím, co je horší. „Jo, někdy se celá rolba utrhne a pak jedete až dolů. To se nám ale tady nestane,“ uklidňuje rolbař.
Sám jako snowboardista procestoval celou řadu lyžařských areálů a na Ještědu začal pracovat víceméně náhodou. „Říkali mi pojď na Ještěd, ale mě to tu přišlo jako malý kopec. Nakonec jsem do toho šel a jsem spokojený,“ říká.
V areálu na rolbu bez řidičáku
Nastoupil v sezoně 2008/2009, kdy se v Liberci všechno chystalo na mistrovství světa. Tehdy se učil od rolbařských profíků a naučil se například vykrajovat běžkařské stopy ve Vesci. „Nezdá se to, ale chce to dost umu a taky cvik,“ vysvětluje.
V uzavřeném areálu na Ještědu na rolbu nepotřebuje žádné řidičské oprávnění. Sednete a jedete. „Ale zase tak jednoduché to není,“ říká s úsměvem.
Většinu času jezdí na sjezdovkách na Ještědu. S více než desetitunovým kolosem se pohybuje jakoby nic. Vysvětluje mi, kolik rolba váží a že musí být na laně, protože jen naviják váží tolik, že bez lana bychom se mohli utrhnout a sjezdovku bychom ani nevyjeli. Lanem si tak vlastně snižuje váhu celého stroje. Chvílemi mám ale nejspíš výpadky paměti, zrovna se totiž opět řítíme dolů.
Právě lano mě ale zajímá, na každé sjezdovce jsou varování, ptám se, jestli tu někdy k něčemu došlo. „Už se mi pár lidí do lana namotalo. Většinou jde o skialpinisty, co si nedávají úplně pozor,“ říká Tomášek. Napadá mě, co se stane člověku, co najede do takového lana. „No, dost to bolí,“ odpovídá lakonicky rolbař. Nic vážnějšího se ale podle něj nikdy nestalo.
Úpravy sjezdovek na Ještědu si každý den vyžádají zhruba pět hodin. Letošní zimu se nejezdí na Pláních, jinak by to bylo ještě o tři hodiny víc.
Každý den minimálně pět hodin úprav
Začíná ve čtyři odpoledne, když končí denní lyžování, před sebou má úpravu po potemnělých svazích.
Petr Tomášek nejprve srovná vyježděný svah a postupně ho upraví do podoby, kterou každý lyžař tak miluje. Každý den několik hodin.
A co v létě? Funguje jako správce areálu. „To máte údržbu, sekání, máme tu traktor. Pořád je co dělat. Rolba také dostane přes zimu dost zabrat, takže se věnujeme jejímu servisu,“ vysvětluje.
To už ale sjíždíme zpět k dolní stanici kabinové lanovky. Petr má za sebou první půlhodinku úpravy sjezdovek, do šesti musí stihnout upravit F10 na večerní lyžovačku, pak se vrhne na další svahy.
Já se musím po projížďce nejprve trochu srovnat, ale na šestou už mířím zkontrolovat, jak se Petru Tomáškovi sjezdovka F10 povedla na večerní lyžování upravit. A výsledek? Za jedna.
