Volnej Kulcajk přetváří trička na trenky, baví mě hravost, říká autorka Martina Strouhalová
Martina Strouhalová je designérka z Jablonce nad Nisou, která v minulosti vyráběla šperky. Ty se dostaly i na taková místa, jako je módní přehlídka Made in Jablonec. Nyní se ale pustila do šití trenýrek s názvem Volnej Kulcajk.
Jak váš projekt Volnej Kulcajk vznikl?
Vše začalo tím, že můj přítel si stěžoval na nedostatek trenek, tak jako většina mužů. Mně se nechtělo kupovat nové trenky a tak jsem se rozhodla je doma ušít ze starých triček. Trenky pak dostal k vánocům a byl s nimi spokojený.
Co vlastně znamená to jméno Kulcajk?
Je to takový rodinný termín. Když jsme s dědečkem hráli karty, říkali jsme místo kulí kulcajk. A já si myslím, že k trenkám to pěkně sedí.
Jak dlouho už tedy trenky šijete?
Je to přibližně rok. Za tu dobu jsem jich udělala přes pět set. Postupně si tvořím i klientelu, protože mnoho lidí se ke mně vrací. Jednou si například u mě kluk koupil trenky, pak se vrátil a koupil si všechny ve své velikosti.
Jak se vám daří prosadit, když současná nabídka spodního prádla je obrovská?
Myslím, že hlavním důvodem je pohodlnost a zejména materiál. Já kupuji sice starší, ale kvalitní trika ze zahraničí. Sice už byla několikrát vypraná, ale právě díky tomu mohu vidět, že stále drží materiál i barva.
Šijete tedy pouze ze starých triček?
Až na výjimky ano. Po nové látce sahám pouze v případě, že vyrábím trenýrky na přání s konkrétním motivem.
Kolik trenýrek ušijete z jednoho trička?
Tady je to spíše naopak. Na jedny trenky spotřebuji dvě trička. Ale záleží na pestrosti a kombinaci u každého konkrétního kusu. Každopádně nikdy nedělám jednobarevné.
Co kus, to originál
Takže jsou každé jiné? Děláte i dámské trenýrky, třeba na spaní?
Ano, každý kus je originál. Lidé baví hravost a o to se také snažím. Je pravda, že požadavky od dam mám, ale zatím se do toho pouštět nebudu. Momentálně bych ráda vyzkoušela využít u pánských trenek i staré košile, jelikož mladší ročníky upřednostňují tyto pevnější materiály. Zároveň bych chtěla zkusit zapojit do výroby folklorní motivy, protože se nyní hodně objevují.
A jak jste se dostala k šití jako takovému, když jste původně návrhářka šperků?
Šití mě vlastně provází od malička. Maminka mě naučila vyrábět si oblečky na panenky a postupně jsem se učila i na šlapacím stroji. V dospělosti pak člověk potřebuje v domácnosti každou chvilku něco ušít.
Navrhovala jste šperky a nyní šijete, jak to bude do budoucna?
To teprve uvidím. Každopádně se nacházíme v bižuterním a textilním kraji, takže to záleží na aktuálním nápadu a situaci. Naučila jsem se neřešit, co bude za pár let.
