Odešel básník, novinář a překladatel Luboš Příhoda
V osmdesáti čtyřech letech zemřel 16. října 2018 Luboš Příhoda, textilák, novinář, publicista, překladatel, básník a editor. Svou literární dráhu začínal jako překladatel německé poezie, především svých přátel Hannse Cibulky a Reinera Kunze.
V šedesátých letech se stal novinářem. Po vpádu tzv. spřátelených vojsk se podílel v Liberci na vydávání protiokupačního obdeníku Vpřed. O rok později musel noviny opustit. O těchto zlých časech napsal své dvě nejúspěšnější knihy: Potom přijely tanky a Nejdřív tanky, potom pendreky. V normalizaci se živil rukama. Pod cizími jmény psal rozhlasové hry a překládal poezii i prózu. Z této doby pochází jeho literárně nejkvalitnější dílo. Básnická sbírka Promluvy do zdi (vyšla až v roce 2004) sugestivně zobrazuje duchovní bídu a bezmoc sedmdesátých a osmdesát let.
Po revoluci se stal členem řídícího výboru Syndikátu novinářů ČR a předsedou jeho krajské pobočky. Byl jedním ze zakladatelů Kruhu autorů Liberecka, který vydal deset velkých literárních sborníků Kalmanach a několika knih. Mimo jiné zcela výjimečnou publikaci německé autorky Isy Engelmann Židé v Liberci, kterou přeložil.
Sborník českých a německých autorů s názvem Krajina našich slov 2019, na kterém spolupracoval, již nedokončil.
Poslední rozloučení s Lubošem Příhodou se bude konat v libereckém krematoriu v pátek 26. října v deset hodin.
LUBOŠ PŘÍHODA (nar. 2. 8. 1934 Náchod, zemřel 16. 10. 2018 v Liberci)
Textilák, novinář, publicista, překladatel, básník, editor. Po sametové revoluci působil jako šéfredaktor obdeníku Region v Liberci. V letech 1990 až 2014 byl členem řídícího výboru Syndikátu novinářů ČR a zástupce ve středoevropské skupině novinářských organizací, byl předsedou Krajského sdružení novinářů, byl zakládajícím členem Kruhu autorů Liberecka a po několik let jeho předsedou. Spoluredigoval (s Janem Šebelkou) řady Kalmanachů, edičně se podílel na česko-německé čítance spisovatelů Liberecka Naše krajina slov – Unsere Wortlandschaft (2011). Roku 2011 získal ve Varšavě hlavní cenu v novinářské soutěži PL CZ Lokal Press Awards v kategorii místní historie a kultura za publicistickou stať Rok 1969 v Liberci. Oběti ze srpna 1968 chtěl režim vymazat z paměti, otištěnou v Kalmanachu 2008/2009. Vlastní tvorbu, ale zejména překlady prózy a poezie z němčiny, publikoval v řadě časopisů, denním tisku a rozhlasu. Knižně vydal básnickou sbírku Promluvy do zdi (2004), Umíněný Ikaros (Pět básní s ozvěnou v bibliofilské úpravě, 2014), dokumentární publikaci A potom přijely tanky… (2010), v r. 2015 publicistickou kroniku událostí z let 1968 a 1969 pod názvem Nejdřív tanky – potom pendreky. Je autorem a spoluautorem několika rozhlasových her a jevištní adaptace Tří zlatých vlasů děda Vševěda (Mladá scéna, Ústí nad Labem 1986). Překládá prózu, např. J. Bobrowski: Litevské klavíry. Boehlendorff a ti druzí (1971 – kryto J. Votavou); od téhož autora Tanečník Malige (1989); C. F. Mayer: Král a světec (1994); Isa Engelmann: Návrat pod zelenou střechu (2004) a Židé v Liberci (2007), i poezii: H. Preissler: Hlasy mrtvých a živých (1961); R. Kunze: Věnování (1964, s L. Dvorským, M. a L. Kunderou), H. Cibulka: České motivy… (1967). V r. 2014 získal Speciální cenu jako osobnost Euroregioonu Neisse-Nisa-Nysa.
