Najednou jsem byl sám. Jana Klose hledali v Jizerkách tři dny, přežil a děkuje zachráncům
Je to měsíc, co po něm v Jizerkách pátraly stovky lidí. Jan Klos přežil v těžko přístupném terénu tři dny a dvě noci, než ho našel německý ovčák Uran. „Odstrčil jsem ho a pak měl hrozné výčitky,“ vzpomíná nyní už opět v dobré formě sedmdesátiletý Liberečák.
Jan Klos s přáteli vyrazil v sobotu 19. října na cyklovýlet. V plánu byla cesta z Liberce přes Albrechtice a Jizerky zpět do Liberce. Jenže v Jizerkách se vše pokazilo. „Podlehl jsem zřejmě soutěživosti, kdo bude první. A najednou jsem byl sám,“ vzpomíná na chybu, která se stala. „Pak se začalo stmívat. Místa, která si myslíte, že znáte, jsou úplně jiná,“ popisuje první chvíle, kdy se ztratil.
Brzy prý začal panikařit. „Myslel jsem si, že jsem nad Viničnou, tak sem šel dolů, s kolem klouzal po kamenech a padal. Viničná ale nikde.“ Postupně mu bylo jasné, že je zle. Kolo ztratil v jedné z průrev a už ho nedokázal vyndat. Pokračoval dál, nakonec ale uvízl i on.
Zpětně si říká, že tři dny a dvě noci v divočině přežil vlastně celkem v pohodě. „Možná to je zvláštní, ale nepřišlo mi to úplně zlé.“ Uvízlý v průrvě, bez jakýchkoliv informací. Jeden moment pro něj ale byl psychicky hodně náročný. „První den večer jsem viděl vrtulník s termovizí. V jednu chvíli se nade mnou zastavil.“ Jan Klos si v tu chvíli říkal, že už je to dobré, že teď už piloti jen řeší, jak ho vytáhnou. „A najednou odletěl,“ vypráví.
V neděli vrtulník létat nemohl, Klos tak byl úplně sám bez jakékoliv informace, zda pátrání stále pokračuje. V průrvě strávil už druhou noc.
Až v pondělí bylo pátrání úspěšné, nejprve se našlo kolo a poté i Jan Klos. „Přiběhl ke mně pes a začal mě olizovat. Odstrčil jsem ho. Pak jsem měl strašné výčitky, co jsem to udělal,“ vzpomíná na první okamžiky záchrany. Svému zachránci, mladému ovčákovi Uranovi se ale před pár dny omluvil. „Pořádně jsem ho pomuchlal, psovod mi říkal, že i po takové době mě poznal."
Klos je záchranářům vděčný za záchranu života. Nejprve složkám poslal děkovný email, nyní jim poděkoval i osobně. „Změnil jsem názor na záchranný systém. Opravdu to funguje a chtěl bych všem poděkovat,“ říká. „Hledalo mě tři sta lidí, tě bůh,“ okomentoval.
Zavzpomínal i na humornou historku z nemocnice. „Chodila za mnou spousta lidí, zřízenci si pak říkali, co jsem to za VIP,“ směje se.
Dojatě ale hovořil o snaze obyčejných lidí ho zachránit. „Přiznám se, že jsem to vůbec nečekal. Moji sousedi vyrazili do Jizerek a hledali mě v rojnici, jsem jim vděčný. I teď mě stále zastavují,“ říká vděčně.
Nepříjemný zážitek ho ale nezastavil. Na kolo po návratu z nemocnice už opět vyrazil. „Byl jsem na silničce i horském,“ říká muž, který na kole najezdí i deset tisíc kilometrů ročně.
Psovod: Nikdo jiný, než pes by ho v tom místě nenašel
Po Janu Klosovi pátralo v náročném terénu jizerskohorských bučin na tři sta lidí. Nakonec ho našel psovod František Schejbal s německým ovčákem Uranem. Podle Schejbala šlo o náročný zásah.
Jak dlouho jste hledali?
Hledali jsme prakticky od začátku, tedy tři dny a dvě noci. Neustále jsme byli v terénu, jen jsme vždy sešli na štáb se zeptat, kde je potřeba hledat dál. Spali jsme vždy maximálně dvě hodiny.
Pes nebyl z takového zápřahu unavený?
Ten se těšil, je to mladý pes a bere to jako zábavu. Náročné to bylo hlavně pro mě, pes tam skákal jako kamzík. Párkrát jsem mezi kameny skočil a dopadl jsem třeba po pás do listí. Poslední úsek, kde jsme hledali, jsem chtěl obejít, pes ale najednou nasál stopu a byl to správný člověk.
Jak probíhaly okamžiky, kdy jste ztraceného našli?
Pes má radost z každého nálezu. Když najde, tak je odměněn jen tím, že najde. Když pána našel, vrátil se ke mně a byla na něm vidět obrovská radost, úplně zářil. Dostal svůj balonek, který dostane, když někoho najde a byl úplně spokojený.
Kde jste všude hledali?
První informace byla, že pán se ztratil v Jizerkách, což je obrovská oblast. Nejprve jsme hledali kolem Viničné cesty a okolí, pak se okruh zvětšoval. Chodili i různí houbaři, že slyšeli volání a museli jsme to prověřovat. Hledali jsme i z Bílé Kuchyně na Bedřichov. Neustále jsme byli v pohybu. Policie pak našla kolo, u kterého jsme rozmístili psovody a pak jsme pána našli.
Věřil jste Uranovi, že ztraceného najde?
Pes je schopný i na dvě stě metrů člověka zjistit. Na psovi vidím reakci a on vyráží za pachem. Většinou nemáme žádný předmět těch lidí, kteří se ztratí, psi jsou tak cvičeni najít jakéhokoliv člověka. Stane se tak, že označí jiného člověka. Jeden pes ale nahradí klidně třicet lidí v rojnici. Tady by ho nenašel nikdo jiný než pes, pán byl spadlý v díře, nenašel by ho ani člověk v rojnici.
