Děkujeme! Perníčky pro radost rozdává Alena z Liberce všem, kteří pracují z plných sil

Mladá maminka Alena sice není profesionální cukrářkou, přesto má k pečení blízko. „Perníčky peču průběžně celý rok. Z velké části putují do školy, kterou navštěvuje syn,“ říká Alena Javůrková. Alena je totiž takovou tetou všech dětí, které její sladkosti milují. Taková dětská bezprostřední radost navíc prý dává mnohem více, než jakákoliv peněžní hodnota.

Nápad na pečení perníčků pro ty, co stojí v první linii, prý vznikl náhodou. Inspirací byla všeobecná solidárnost a vzájemná pomoc mezi lidmi. K tomu se navíc přidaly nevyužité perníčky. „Vedle toho, že se mi moc líbilo, jak lidé šijí roušky a pomáhají těm z nás, kteří to potřebují nejvíce, se mi měla kamarádka vdávat, ale svatba se bohužel díky současné situaci zrušila,“ vysvětluje Javůrková.

Jako dárek totiž chtěla kamarádce věnovat právě ozdobené perníčky. Když ale svatba padla a nebylo možné je dát ani dětem, napadlo Alenu perníčky zabalit a darovat do liberecké nemocnice jako poděkování za nasazení. „A tak to vlastně začalo.“

První várka sice na sobě ještě neměla nápis děkujeme, i tak ale jistě potešila a zdravotníci si na ní smlsli. Další perníčky už Alena doplnila i milým vzkazem. „Já osobně jsem člověk, který v této době nevyjde ven ani do krámu nakoupit. Vcelku se mnou cloumá strach a tak strašně obdivuju všechny, kteří se s tím musí potýkat celé dny. Pro mě je to nepředstavitelná věc,“ konstatuje mladá Liberečenda.

Perníčky potešily třeba liberecké strážníky

S distribucí srdíček k obdarovaným pomohla kamarádka Pavla, která měla pár typů a kontaktů, kam je doručit. Nyní ji vystřídala Alexandra, která u Aleny srdíčka vyzvedne a doveze... třeba jako včera hasičům. Další várky mají holky v plánu rozdávat v krámech, možná osloví i nějaké liberecké komunitní centrum a chtějí také potěšit pracovníky na Technické univerzitě.

„Pohráváme si i s myšlenkou poslat pár srdíček do nemocnice ve Frýdlantu a obejít pár lékáren. Těch, kteří si srdíčka zaslouží, je bezpočet a určitě není v mých silách rozdávat úsměv všude. Dokud ale budu doma, tak péct budu,“ komentuje Javůrková. Velkou motivací je pro Alenu také zpětná vazba. Jak ale sama říká, nechce prezentovat svou práci, chce potěšit a zlepšit trošku náladu. I po skončení současné situace by ale ráda v darování perníčků pokračovala.

Alena už stihla obdarovat nemocnici nebo třeba dopravní podnik, ten na perníčky zareagoval slovy: „Perníčky s poděkováním řidičům MHD! Opravdu nečekaný dárek provoněl terminál městské dopravy v Liberci a překvapil řidičky a řidiče, kteří přicházeli do svých služeb. Paní Alena a Pavla upekly velkou krabici výborných perníčků a na každý z nich vepsaly zcela jasné sdělení. Sladké "DĚKUJEME" udělalo radost každému z řidičů, na koho se dostalo! Na koho se nedostalo, pak potěšilo, že jejich zodpovědná práce za volanty autobusů a řízením v tramvajích je takto mile odměněna. Děkujeme.“ A velkou radost udělali perníčky i libereckým strážníkům, kterým podle jejich slov osladili život.