Roušky připravily lidi o úsměv. Martina se tak pustila do poloprůhledných roušek

„Mockrát mě napadlo, že mi vadí, když nevidím úsměvy ostatních a naopak,“ říká Martina. Když se navíc dočetla, že roušky komplikují komunikaci dětem nebo neslyšícím, pustila se do práce. „Tak nějak jsem to měla v hlavě a najednou mi to docvaklo.“

Se šitím Martina problém nemá. Sama totiž založila značku Volnej Kulcajk, v rámci které šije ze starých triček pánské trenky. Roušku se speciálním okýnkem, které umožní i pořádný úsměv, vytvořila z látky a plastového obalu na sešit. „Měla jsem z toho ohromnou radost. Až další den jsem na internetu zjistila, že nejsem první, kdo s tímhle přišel, což mě samozřejmě mrzí,“ vypráví Strouhalová se smíchem. 

Martina se i tak rozhodla o svůj nápad podělit se svým okolím a pustila tak do světa návod, jak na to. Údajně jde o práci pro mírně pokročilejší, ale dá se to zvládnout. „Samozřejmě to má své mouchy. Musí se použít trochu slabší bavlna, aby neprodyšnost samostatného okýnka byla nahrazena okolní vzdušností a taky se to trochu zamlžuje,“ přiznává autorka. Ale to se prý dá jednoduše zvládnout mluvením při nádechu. „Jen na přeučení to bude asi trochu horší,“ komentuje Martina se smíchem.

A jak pečovat o takovou speciální roušku? Vyvaření by sice asi ideální nebylo, plastová část se dá ale jednoduše omýt dezinfekčním prostředkem. „Chtěla jsem nabídnout alternativu lidem, kterým normální roušky nesedí. Dostupnost těchto pomůcek sice bude asi špatná, ale proč si je opět nevyrobit doma,“ dodává Martina s tím, že ji moc těší, jak šikovní lidé v této době jsou a jak jsou ochotní pomáhat.

Sama Martina vyrobil roušky pro sebe, svou rodinu, přátele a větší množství roušek pak darovala do jablonecké porodnice. A rouškami s okýnkem prý zatím hlavně pobavila své přátele. „Na vážné ohlasy zatím čekám.“