Mladí u nás opouštějí bydlení s rodiči v šestadvaceti, patříme k evropskému průměru
Mladí Evropané odcházejí od rodičů obvykle v šestadvaceti letech. V České republice v průměru stejně. Rozdíly mezi zeměmi jsou ale velké, ve věku 25 - 34 let u nás žije s rodiči každý třetí, v Chorvatsku už jsou to dva ze tří a v Dánsku čtyři ze sta. Vyplývá to ze zjištění Eurostatu.
Barbora Vacková z katedry sociologie Masarykovy univerzity říká, že velké rozdíly mezi státy ovlivňuje celá řada důvodů. „Jako o jednom z nejdůležitějších se v posledních letech nejen u nás, ale také v zahraničí, a na jihu Evropy častěji než jinde, mluví o ceně bydlení. Když nemáte na to bydlet ve svém nebo v nájmu, pak zůstáváte u rodičů, pokud je to možnost.”
Sever proti jihu
Právě na jihu se mladí doma drží nejdéle, od rodičů se často stěhují až po třicítce. Kromě států jako Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Bulharsko a Malta panuje podobná situace i v Chorvatsku, kde je průměr úplně nejvyšší - necelých 32 let. Hned za Chorvaty jsou mladí Slováci, kteří opouštějí bydlení s rodiči o rok dřív.
Na opačné straně žebříčka jsou seveřané. Ve Finsku a Dánsku se mladí stěhují kolem jednadvaceti, ve Švédsku dokonce předtím, než stihnou oslavit osmnáct.
„Souvisí to také se systémy podporujícími bydlení v různých státech. Ty se ale týkají všech lidí, kteří sami na bydlení dosáhnout jednoduše nemohou, nejen mladých,” vysvětluje socioložka.
Ani Česko není jednotné
Podle statistických údajů Eurostatu mladí lidé v Česku nejčastěji odcházejí z domu kolem šestadvaceti. Číslo ale představuje průměr v zemi, Vacková proto upozorňuje, že s těmito daty je potřeba pracovat opatrně. „Osobně neznám žádná data, která by toto číslo potvrzovala nebo vyvracela.”
Podobně sporné je to s často diskutovanými rozdíly mezi městem a venkovem. „Můžu pouze spekulovat, že ve větších městech, kde je spíše možnost hledat podnájem, se mladí lidé osamostatňují třeba i tak, že bydlí spolu,” říká. Na venkově je naopak dost vícegeneračních domů, kde je obvyklejší bydlet s rodiči.
Ženy odcházejí dřív
Ze statistik vyplývá i to, že ženy téměř všude odcházejí z domu dřív. Konzervativní vysvětlení, že jdou od rodičů k partnerovi, podle socioložky nestačí: „Může to být také tím, že ženy mají dříve potřebu se osamostatňovat, přestat být dcerami, žít po svém.”
Rozhodnutí odejít do vlastního je spojené s převzetím své nové životní role. „Ono je důležité si uvědomit i toto: Čím déle zůstáváme doma, tím déle je jaksi "aktivnější" role dítěte v rodině. Ne všem to vyhovuje. Vlastní domácnost, ne-rodičovská domácnost, je totiž místem, kde se člověk může realizovat sám nebo s někým jiným,” dodává Vacková. „Je rozdíl, jestli barvu výmalby vyjednáváte se svými rodiči, kamarády nebo partnery.”
