Bourání Bludiště na Gagarince pobouřilo více veřejnost než autora

Umělecké dílo, jehož autorem je akademický malíř Ilja Bílek, stálo ještě donedávna na zahradě školky Hvězdička v ulici Gagarinova. Odstranění objektu podle náměstka primátora iniciovalo vedení školky. „Důvodem bylo odstranění nebezpečného a revizemi vytýkaného stavu betonu na zahradě školky. Zejména je důležitý opakovaný nezájem současného i bývalého vedení školky o tento komplikovaný a dětmi nechtěný prvek na zahradě,“ sdělil redakci náměstek Jiří Šolc a potvrdil, že za město se v tomto projektu nejvíce angažoval.

Demolice ale rozdmýchala diskuze a kritika na sebe nenechala dlouho čekat. Mnoho Liberečáků se cítí dotčených necitlivým zásahem a likvidací uměleckého objektu. Mezi nimi i Spolek za estetiku veřejného prostoru.

Město nevědělo, že jde o umělecký objekt

V příspěvku navíc Spolek cituje autora Ilju Bílka, podle kterého nabízelo bludiště útočiště pro děti samotáře a nabízelo intimnější prostor při pobytu na zahradě. Město ale údajně netušilo, že se jedná o umělecký objekt. „Ne, to nám nebylo známo. O tom, že je to údajně umělecké dílo, jsem se dozvěděl až z diskuse na mém fcb. O tom, že by to mělo být umělecké dílo, Spolek městu ani školce nic neřekl, nebylo to zapsáno ani v majetku města, ani v inventuře školky, ani na katastru, nikde. Pro nás a školku to bylo dožilé vybavení zahrady,“ argumentoval Šolc.

Nicméně město záměr demolice plastiky s nikým nekonzultovalo, ani s Kanceláří architektury města. Na odstranění dožilého vybavení zahrady totiž dle Šolce nebyl nutný žádný souhlas. Dodává k tomu: „Pokud by to bylo v majetku města či školky, bylo by potřeba rozhodnutí např. Rady města.“

Portál Náš Liberec k demolici napsal: „V diskuzích se také objevila otázka, kde zůstala Kancelář hlavního architekta města, která má nad podobnými situacemi dohlížet. „Pane náměstku, možná se ptám hloupě, ale má město vůbec k dispozici nějaký soupis podobných drobných uměleckých děl? Možná by věděla i Kancelář architektury města Liberec. Možná by stálo za to něco takového vytvářet a průběžně zúplňovat třeba i komunitní cestou, tj. právě s využitím zainteresovaných rukou a očí a případně databází, které mají dispozici např. Spolek za estetiku veřejného prostoru, nebo Vetřelci a volavky - normalizační sochy.,“ ptal se náměstka Šolce Martin Plešinger. A Jiřímu Šolcovi nezbylo než přiznat chybu a to, že se o zdemolovanou plastiku nezajímal více před její likvidací. „Ano existuje a byl vytvořen právě se Spolkem ... toto v něm není, věřím, že nám to příště řeknou ... totiž kdybych o tom věděl, rozhodl bych se jinak,“ uvedl Jiří Šolc.

Nejsem ukřivděný, říká autor

Při dotazu na toto vyjádření a případný postup města, pokud by znalo veškeré okolnosti, reagoval náměstek slovy, že by nejspíše postupoval v souladu s autorem a beton by byl vymístěn mimo zahradu školky. To by ale podle samotného autora Bílka šlo jen těžko. Nicméně sám akademický malíř je chováním města dotčen daleko méně, než veřejnost. „Já se necítím tímto jednáním být poškozený ani ukřivděný, vůbec nevím v jakém stavu se bludiště nacházelo. Jeho součástí byly i barevné prvky ze dřeva a plastu, která za ty roky asi vzaly zasvé a bylo umístěno v pískovišti. V době vzniku (1982) mělo bludiště umožňovat dětem vymezit se z kolektivu a organizované zábavy, nalézt jakési soukromí a mělo rozvíjet individualitu. Byla to více méně účelová stavba (betonové prvky měly i betonový základ- těžko by se stěhovaly) s výtvarnými artefakty a doufám, že její psychologický podtext již dnes pominul,“ sdělil Ilja Bílek.

Reakce veřejnosti nepotěšily ani vedení školky, které se doposud radovalo z nově vzniklého hřiště. „Velmi mě mrzí, že změny na zahradě naší mateřské školy vyvolaly takový negativní ohlas, zejména proto, že děti vnímají tuto změnu s nadšením. Vzhledem k tomu, že je zahrada umístěna ve středu sídliště, chtěli jsme dětem poskytnout co nejlepší prostor na hry a sportování. Dětem chybělo především hřiště na míčové hry,“ řekla redakci ředitelka mateřské školy Veronika Chramostová.

Ani vedení školky podle svých slov netušilo, že jde o umělecké dílo, jelikož Bludiště nebylo zaneseno v inventarizaci majetku. K iniciaci demolice vedlo dle Chramostové i dotazníkové šetření pro rodiče. Z něj vyplynulo, že právě zahrada je zdejším nejslabším článkem. „Dalším problémem byla bezpečnost tohoto prostoru. Drsné, rozpadající se betonové bloky rozhodně neodpovídaly dnešním požadavkům na bezpečné vybavení zahrady mateřské školy a bezpečnostní technik nedoporučil využívání tohoto prostoru s ohledem na zdraví a bezpečnost dětí. Všechny tyto problémy znemožňovaly využívání této části zahrady. Požádala jsem o pomoc vedení města Liberce při jejich návštěvě v naší mateřské škole.“

Původní příspěvek náměstka Jiřího Šolce

Kvůli nedostatku financí v rozpočtu hledal Šolc firmu, která by provedla celý projekt zdarma. Toho se ujala společnost PERENA Liberec. Náklady na demolici a výstavbu hřiště ale prozradit nechtěla. „S ohledem na skutečnost, že práce jsme provedli vedeni snahou pomoci dětem, nebudeme se k výši nákladů vyjadřovat,“ uvedl jednatel společnosti František Drešer. Firma původně nabízela školce vybudování hřiště s travnatou plochou, ale vedení školky dalo přednost umělému trávníku kvůli celoročnímu využívání. 

Proti jiným přehmatům jde podle Bílka o prkotinu

Reakce veřejnosti na sociálních sítích jsou různé. „Tohle je smutek. A presná reflexe současnosti. Neznalost neomlouvá:)))),“ napsal pod příspěvek náměstka Vladimír. „Ten vystouplý obrubník - kolem štěrk, uvnitř umělá hmota - nebezpečný hnus,“ komentovala Vladimíra. „Rovná zelená placka. Ta bude pro hry dětí určitě "inspirující" cha. Hlavně že učitelky budou mít přehled. Bývalý labyrint byl 10000 krát lepší,“ připsala Jana.

Každopádně podle autora dnes již neexistujícího Bludiště jde vlastně o prkotinu. „Je to prkotina proti zásadním přehmatům, které se týkají architektury ve městě, které budou město hyzdit ještě dlouhá desetiletí a kterým vedení města mohlo zabránit, nebýt stranické a úřednické arogance. Pan Šolc mi poslal mail s omluvou, kde celou situaci popisuje a vyjadřuje politování. Pro mne by bylo satisfakcí, kdyby příští rozhodování v oblasti kultury, byla konzultována s institucemi, které se uměleckými a kulturními tématy profesionálně zabývají,“ dodal.