Domov pro bývalé dostihové šampiony bojuje o přežití. Na konci února se musí odstěhovat

Každou volnou chvilku i všechny své prostředky a energii věnuje Ester koním. Po rozchodu s přítelem se musela loni přestěhovat do Brniště. Denně musela brzy vstávat, aby obstarala koně, následně běhala do práce na 11 hodinové směny, protože zůstala bez auta, a tak stále do kola. Dokonce musela vydržet půl roku bez vody, bez možnosti si normálně vyprat nebo se vykoupat. Bohužel nyní se musí Ester i s koňmi stěhovat znovu. V únoru jí končí nájemní smlouva a před sebou má jen velmi nejistou budoucnost. „Aktuální situace pro mě znamená spoustu stresu, starostí a probdělých nocí. Stěhovala jsme se sem vloni v únoru, s tím, že půjde o dlouhodobý nájem... No, situace se změnila,“ vysvětluje Ester Rišková.

Dlouhodobý stres si vybírá svou daň i na jejím zdraví, přesto se Ester snaží nepolevit. Situaci neulehčují ani majitelé pozemku, kteří několikrát měnili své názory. „Ujišťovali mě, že mě nevyhodí na ulici a minimálně do konce března mám čas. Ale podle posledních slov nového majitele mám čas do konce února. Ani den navíc,“ říká Rišková. Další stěhování je pro Ester i koně náročné, fyzicky i psychicky. Navíc zatím ani neví kam. „Pro mne je to samozřejmě obrovská rána, bude to pro mě velký problém časově, organizačně, finančně i s ohledem na pracovní povinnosti. Upřímně myslím, že nemám šanci to zvládnout, už jen proto, že útulkové auto je od minulého týdne v servisu, jestli se podaří opravit, a kolik to bude stát, je zatím ve hvězdách.“

Stěhování je náročné i pro koně. Ester se obává, že pro jednoho to bude mít fatální následky. „Jedna kobyla měla veliký problém již loni, když jsem musela opustit po rozchodu prostory v Lindavě a stěhování na ní nechalo obrovské následky, myslím, že tohle už nepřežije,“ komentuje. 

Velkou otázkou jsou také samozřejmě finance. Přestože díky dárcům a železné rezervě dokáže Ester obstarat každý měsíc základní potřeby pro koně a uplatit nájem, na vybudování zcela nového zázemí to nestačí. Aktuálně tak běží crowdfundingová kampaň, která by mohla Druhou šanci zachránit. Cílová částka 700 000 korun by mohla pomoci udržet spolek i poskytnout dostatek prostředků pro vybudování již trvalého zázemí. Peníze by dle odhadů měly stačit na zakoupení dostatečně velkého pozemku a vybudování alespoň jednoduchého přístřešku. „Samozřejmě nějaké záložní plány na konec února mám, ale nic není jisté,“ přiznává Rišková.

Všemožné komplikace a překážky připravily Ester o veškerou sílu. Přesto se stále nevzdává. „De facto už žádnou sílu nemám. Ale vzalo mi to tolik, že když ta zvířata nebudu mít, nezůstane mi už zhola nic. Vlastně nevím, co bych pak dělala,“ dodává. 

Pomoc by Ester přála i Karolína Absolonová, která jí občas vypomáhá jako dobrovolník. „Ester se stará o šest koní, na všechno je v podstatě sama, provoz dotuje především ze svých peněz. Vypomáhám jí občas jako dobrovolník, mám v sousední vsi chalupu. Slečna Ester je velmi obětavá, zvířatům obětuje vše - svůj volný čas, peníze, osobní pohodlí, soukromý život a nezřídka i své zdraví. Má také psa z útulku a zachránila i několik koček z okolí, kterým hrozila smrt utopením nebo měly být vyhozeny v lese. Do útulku mohou docházet i místní děti a naučit se tak vztahu ke zvířatům. Je velmi ochotná a trpělivá i s lidmi, kteří nemají s koňmi mnoho zkušeností. Dokáže hodně naučit, což mohu říct z vlastní zkušenosti. Působí tak ve svém okolí i osvětově. Myslím, že by si podporu určitě zasloužila,“ komentovala Absolonová.

Kromě ní ale pomáhá v Druhé šanci celá řada dalších lidí. „Dalším důvodem, proč mě stěhování mrzí, je fakt, že kromě Karolíny Absolonové z Prahy a Tomáše Jora z Lindavy, kteří mi pomáhají téměř od začátku existence spolku, jsem za ten rok v Brništi potkala spoustu skvělých místních lidí, kteří mi pomáhají, získala jsem nové přátele a moc si jich vážím. Obrovský dík tak patří Evě Leinerové, Lucce Římalové, Lucii Janků, rodině Pecháčkových či Mirovi Zelenkovi, Radce Novákové, Zdeně Friedrichové a Mirce Soukupové. V neposlední řadě panu starostovi Michalu Vinšovi. Nemůžu vyjmenovat všechny, ale děkuji moc,“ zakončuje Ester.