Jako pavučina s kapkami rosy. Na TULce vyvíjejí materiál inspirovaný přírodou

Výzkum získal cenu poroty na konferenci ACADIA 2022 Hybrids & Haecceities v USA, řekl ČTK mluvčí univerzity Adam Pluhař. „Samotný fakt, že nás organizátoři pozvali k osobní účasti na tak prestižní konferenci a nakonec jsme ještě získali cenu poroty v naší kategorii, je pro nás velkou poctou. Považuji to zatím za největší úspěch v našem výzkumu," doplnil Koníček. Předobrazem jeho nanovlákenných konstrukcí byly pavučiny pokoutníka společenského (Agelena consociata). „Žije v koloniích a dokáže budovat velké pavoučí sítě, které dokážou zadržovat teplotu, vodu, uchovávat potravu a na to používá různé druhy příze," dodal mladý architekt, který na projektu pracuje tři roky.

Zadržuje vlhkost a ochlazuje prostředí

Možnosti použití jsou podle Koníčka dvě, buď použít v prostoru samostatně pavilony s uměle vytvořenou pavučinou, které by dokázaly vázat vzdušnou vlhkost a ochlazovat okolí, nebo by se dal materiál v budoucnu používat na předsazené fasády. „V českém prostředí jsou to typicky panelové domy, které mají exponovanou jižní fasádu, před tu by se dala postavit lehká konstrukce, na kterou se nafouká náš materiál a ten bude schopný vázat vodu a dům ochlazovat," popsal možnosti využití Koníček.

Ve spolupráci s vědci textilní fakulty už vyřešil, jak nanovlákna na konstrukci aplikovat, stále ale hledají optimální materiál. „Ty materiály, které jsme zatím na ten pavilon zvlákňovali, nejsou úplně ideální, potřebujeme najít polymer, aby v tom venkovním prostředí vydržel dostatečně dlouho, aby to vydrželo i mechanicky - proudění vzduchu, průlety hmyzu, ptáků. Potřebujeme najít materiál, který je levný, má vyhovující parametry a dobrou zpracovatelnost," řekl Pavel Pokorný z katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů.

Liberecká univerzita je s výzkumem a výrobou nanovláken spojena už 20 let. Zdejší vědci v roce 2004 představili průlomovou technologii, která umožňuje průmyslovou výrobu nanovlákenných netkaných materiálů - nanospider. Na výrobu a nanášení materiálu v tomto případě ale využili technologii odstředivého zvlákňování známou už na konci 19. století, kdy si dva Američané patentovali přístroj na výrobu cukrové vaty. Na stejném principu funguje podle Pokorného zařízení univerzity, jen je doplněné proudem vzduchu, který vyrobená nanovlákna umožňuje na konstrukci nafoukat.

„Od finálního výsledku jsme ještě daleko, ale domnívám se, že jsme na dobré cestě a z architektonického hlediska dosahujeme potenciálu pro možné využití v reálném prostředí," dodal Koníček. Odhaduje, že než bude možné technologii použít v běžné praxi, potrvá to ještě zhruba dva roky.