(NE)OBYČEJNÍ: Dívky uvězněné ohněm to chtěly vzdát, nenechal je
Doslova hrdinou uplynulých týdnů se stal liberecký strážník Josef Konývka, který 29. ledna 2024, při požáru libereckého Baru Panther, svým nasazením a trpělivostí zachránil život dvěma dívkám. Za záchranu života obdržel Medaili Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje, poděkování si vysloužil i od libereckých zastupitelek a zastupitelů, právem jsou na něj pyšní i u Městské policie v Liberci, kde slouží. A mají být na co. Ne každý by dokázal takovou věc, jako Josef Konývka. Ohrozit svůj život, ale zachovat chladnou hlavu a rozvahu proto, abych někoho jiného zachránil. Jeho čin je určitě neobyčejným.
Právě Josef Konývka byl prvním člověkem, který přiběhl do Baru Panther, když začal zmíněné lednové noci hořet. Tehdy sloužil a s kolegou slyšeli naproti v ulici, na služebně, že se před domem něco děje. Vykoukli z okna ven a slyšeli na ulici velký křik. „Viděli jsme skupinku lidí, tak jsem si nejprve mysleli, že jde o rvačku. Ale během chvíle začali křičet, že jsou popálení, že uvnitř hoří a volali o pomoc,“ vzpomínal liberecký strážník.
Na nic s kolegou nečekali, oblékli se a vyběhli ven volajícím na pomoc. „Viděli jsme skupinku asi patnácti lidí, byl cítit kouř, smrad ze spálených věcí, oni tam zmateně běhali. A od nich jsme se dozvěděli, že uvnitř baru zůstali ještě nějací lidé,“ popsal další okamžiky Konývka. Na nic nečekali a utíkali směrem k baru zastrčenému ve dvoře domovních bloků. Před dveřmi narazili na štamgasta, který předtím uvnitř pořádal oslavu narozenin a od něj se dozvěděli, že v zadních prostorách zůstaly uvězněné dvě dívky
Josef Konývka na nic nečekal a vydal se dovnitř hořícího podniku. „Ale došel jsem jen do první místnosti. Byl tam obrovský kouř, nedýchatelno, nebylo vidět vůbec nic. Tak že jsem zase vyběhl ven, řekl kolegovi, že normálně to nepůjde. Lehl jsem si na zem a vplazil se dovnitř do nějakého určitého bodu, abych nezůstal uvnitř sám a nepřidělal kolegům další práci,“ vysvětloval strážník.
Nebyla to náhoda, že věděl, jak se do zakouřeného prostoru bez větší újmy vplížit. Léta je totiž dobrovolným hasičem a Rynolticích a na kontě už má několik zásahů v podobných situacích.
„Uvnitř jsem navázal kontakt s těmi dívkami, snažil jsem se je morálně podpořit. Křičel jsem na ně, ať si lehnou na zem, že tam je ještě dýchatelno. Vůbec jsem ty dívky neviděl, jen je slyšel někde za plameny a kouřem,“ přiblížil další děj strážník a podotkl: „Prostě jsem přepnul a byl jsem chvíli hasič.“
Musel být ale především psycholog, protože děvčata už pomalu ztrácela naději. Říkala, že už to nezvládnout, chtěla to vzdát. „Ale pořád jsem na ně křičel, ať vydrží, že už jsou hasiči za chvíli tady,“ popisoval vypjatou situaci Josef Konývka. A vyplatilo se. Opravdu dorazili za krátko hasiči a obě ženy vyvedly ven v dýchacích přístrojích a společně s nimi i psa, který byl uvnitř uvězněný s nimi. Dívky odvezly sanity do nemocnice a strážník Josef Konývka se s nimi už neviděl.
„Snad už jsou doma v pořádku,“ podotkl, když za svůj čin dostával medaili od hasičů. Jako strážník prý něco jako takového nikdy nezažil, ale jako dobrovolný hasič už se při požárech v podobných situacích ocitl.
„Náročné je to hlavně na psychiku, když člověk ví, že sám je vytáhnout nemůže. Ale v tu chvíli o tom nepřemýšlí. Nejdůležitější bylo na ně neustále mluvit, tedy spíš hulákat. Hlavně, že to holky zvládly,“ dodal Josef Konývka.
