Objekt lehkého opevnění u Liberce je přístupný v podobě z roku 1938
Do původní podoby z roku 1938 zrekonstruovali loni nadšenci v Krásné Studánce na okraji Liberce objekt lehkého opevnění zvaný řopík. Je v něm i původní výzbroj včetně kulometů. V libereckém regionu jde zřejmě o jediné takové muzeum. Dovnitř se zájemci dostanou jen několikrát do roka.
„Bunkr chceme otvírat vždy, když bude nějaké výročí Československé republiky," řekl majitel Bunkru Studánka Petr Strnad. Poprvé jej otevřeli k výročí konce II. světové války.
Objekt lehkého opevnění na Novoveském vrchu nedaleko Mníšku získal Strnad od české armády loni v lednu, byl ve zdevastovaném stavu. „Nebylo v něm vůbec nic. Co nerozkradli Němci za války, tak doničili naši spoluobčané a sběrači kovů," uvedl Strnad. Konstrukce bunkru ale byla i 85 let od postavení v dobrém stavu. „Je to obrovský kus betonu, osmdesát centimetrů zdi, metr strop, takže to jde jenom odstřelit," řekl jeho majitel.
Nejprve museli lidé podílející se na rekonstrukci odstranit náletové dřeviny, které rostly na stropě bunkru i v jeho okolí. Poté celý objekt očistili od mechu a natřeli kamufláží používanou v roce 1938. „A následně se přistoupilo k rekonstrukci vnitřku, což znamená nové bednění a komplet vyzbrojení. Máme tam dobové zbraně, takže je tam těžký kulomet vzor 37, lehký kulomet sedmatřicítka, nějaké samopaly, pušky, pistole, granáty," dodal. Podle něj jde o originální zbraně, které jsou ale znehodnocené, tedy nefunkční.
I když už bunkr jako muzeum funguje, jeho obnova bude pokračovat. „To je nekončící práce. Zrovna pracujeme na výrobě strakonických lafet, protože ty se už se nedají sehnat," řekl Strnad. Dříve šlo o ruční výrobu. „Dneska už to samozřejmě nikdo neumí," dodal. K výrobě lafet, což je zařízení k upevnění zbraně, používají obráběcí stroje.
Řopíky vznikaly koncem 30. let minulého století jako součást pohraničního opevnění. Název získaly ze zkratky ŘOP, jež označovalo Ředitelství opevňovacích prací, které výstavbu opevnění řídilo. Jde o malé železobetonové pevnosti opatřené střílnami a pancéřovými dveřmi. „Tyto objekty byly primárně určeny k zastavení nebo pozastavení nepřítele a aby vojska v zadních liniích mohla dále ustupovat," uvedl Strnad.
Řopík na Novoveském vrchu byl určen k ochraně studáneckého údolí, kudy vedla přístupová cesta na Liberec. Stísněný prostor tohoto bunkru byl určený pro sedm vojáků. Velitele, dva střelce a dva jejich pomocníky, obsluhu periskopu a obsluhu ventilátoru, který byl potřeba pro vhánění čerstvého vzduchu. Jinak hrozilo, že by se osádka řopíku udusila zplodinami vzniklých při střelbě.
