Návštěvníci liberecké zoo mohou po tři čtvrtě roce vidět surikaty

„Je potřeba, aby si na nové prostředí nejprve zvykly," uvedla Barbara Tesařová. Předchozí Drnový domeček byl v havarijním stavu, jen rekonstrukce nestačila a bylo nutné ho zbourat. „Zatékalo do něj střechou i stěnami. Nový domeček je na původním půdorysu," dodala Tesařová. Kromě surikat se po skončení výstavby nového Drnového domečku mohly do svých expozic vrátit i želva ostruhatá a viskača.

Mají je rády hlavně děti 

Liberecká zoo začala s chovem surikat sice už roce 1969, původní skupina tam ale byla jen do roku 1974. Znovu se tyto populární malé šelmy v zahradě objevily v roce 2006 a první úspěšný odchov mláďat se v Liberci povedl o šest let později. Surikaty se řadí mezi návštěvnicky oblíbená zvířata, zejména u dětí. „Je to znát i na tom, že mají ze všech zvířat u nás nejvíc sponzorů a partnerů, přes deset," řekla mluvčí zahrady.

Ve volné přírodě surikaty obývají suché savany, pouště a polopouště v jihoafrickém vnitrozemí. Pohybují se ve skupinách až tří desítek jedinců s přísnou sociální strukturou. V jejím čele stojí dominantní pár a pouze ten může mít mladé. Několik členů skupiny mívá strážní funkci. V době, kdy ostatní členové kolonie hledají potravu, dávají pozor na případné dravce. Hlídky stojí vzpřímené na vyvýšeninách nebo keřích, sledují okolí a v případě rizika vydávají štěkavé zvuky, kterými ostatní surikaty varují.

Liberecká zoo, která je nejstarší v republice, chová přes 160 druhů savců, ptáků, plazů i obojživelníků. Více než polovina z nich patří do evropských záchovných programů. V letošním roce libereckou zoo zatím navštívilo zhruba 160 tisíc lidí. „Je to více než loni v tuto dobu, ale méně než před dvěma lety. Takže návštěvnost není špatná. Hodně záleží na tom, jaké je počasí. Jak teď byla vedra, tak lidé spíše chodili k vodě," dodala mluvčí zahrady.