Z textilního odpadu vyrábí zahradní kuchyně. S realizací pomohla univerzita

Společnost Dimatex CS, spol. s r.o., která sídlí ve Stráži nad Nisou, se od roku 1991 zabývá sběrem, tříděním a recyklací textilu. Je to ovšem i výrobní podnik, který nabízí produkty z kompozitu LDPE a tříděného textilu pod názvem Retextil® VIVE TEXCELLENCE® s vysokou přidanou hodnotou, které nacházejí uplatnění jako odolný městský mobiliář nebo prvky venkovního hřiště. Na novince v portfoliu společnosti, modulární zahradní kuchyni, se podílela katedra hodnocení textilií Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci (TUL).

„Projekt modulární kuchyně vznikal formou brainstormingu. Spolu s firmou jsme vyladili ideální technické řešení a ve spolupráci s externím designérem Lukášem Ráčkem jsme navrhli i jednotlivé moduly včetně jejich designu,“ říká vedoucí katedry hodnocení textilií Fakulty textilní TUL Roman Knížek.

Na projektu s Dimatex CS spolupracovala katedra asi rok. Výsledkem jsou tři moduly: gril, umyvadlo a sporák. Díky novému materiálu je kuchyň perfektně připravena na použití v exteriéru: takřka bezúdržbová, velmi odolná vůči teplotám, dešti, slunečnímu záření i hmyzu a neabsorbuje vlhko. Inovativní novinku pro vaření a přípravu pokrmů v exteriéru na velkých kolech snadno převezete kamkoli na zahradě nebo terase.

„Zahradní kuchyně jsou i v Česku trendem, ale cenově stále značně nákladným. Velkou výhodou našeho modulárního řešení je fakt, že si lze kuchyň postupně kompletovat po jednotlivých modulech a ty pak na zahradě skládat dohromady,“ říká Lukáš Killar, jednatel společnosti Dimatex CS.

„Oceňuji komplexnost přístupu katedry, která se chopila jak konstrukčního řešení, tak designového návrhu. Díky tomu se rychlost vývoje produktu znásobila a po roce intenzivní práce právě v těchto dnech uvádíme na trh tři kuchyňské moduly ve třech povrchových provedeních. Specialisté z katedry ve spolupráci s designérem tak 100% splnili zadání, totiž aby pořízení zahradní kuchyně bylo pro české domácnosti levnější a dostupnější. Do budoucna počítáme s rozvojem projektu o další moduly,“ dodává Killar, který patří k absolventům katedry hodnocení textilií FT TUL.

Přidanou hodnotou, která stojí v pozadí úspěšné spolupráce, je využití textilního odpadu, který je globálním problémem. Jak vyplývá ze shrnutí obsaženého ve Strategii EU pro udržitelné a oběhové textilní výrobky z roku 2023, množství textilního odpadu na celém světě se nyní pohybuje okolo 92.000.000 tun vyprodukovaných za rok, z něhož naprostá většina končí na skládkách.

„Dimatex CS sesbírá v České republice okolo 10,5 tisíce tun oblečení a textilu ročně. Naše mateřská firma Vive Innovation vyrábí z odpadové části textilu a LDPE granulát, který je výchozí surovinou pro prkna, konstrukční profily a pro naše produkty. Na výrobu venkovní kuchyně využijeme přibližně 220 kg odpadového textilu a 145 kg LDPE. Cyklus se tím však neuzavírá, protože materiál je dále plně recyklovatelný,“ říká Killar.

Granulát a profily

Zahradní kuchyně, které pomáhají snižovat ekologické dopady nadměrné produkce textilu, jdou právě na trh a s nimi i know-how se značkou Technické univerzity v Liberci.

„Oceňuji důvěru, se kterou se firmy, jako i v tomto případě Dimatex CS, obracejí na univerzitu s konkrétní výzvou nebo zadáním. Je to pro mě známka vysokého renomé, které TULka ve společnosti má. Jsem rád, že i v tomto případě jsme nezklamali a něco konkrétního právě ožívá a dostává se k široké veřejnosti,“ dodává Roman Knížek, jehož katedra si na úzké spolupráci s firmami zakládá.

Mezi její partnery, se kterými vyvíjela nové produkty, patří výrobce spacáků s nanomembránou z husího peří OutdoorKWAK, firma SAYU, se kterou katedra spolupracovala na menstruačních kalhotkách, dále Diakonie Broumov, s níž navrhla a zkonstruovala kompozitní desku z textilního recyklátu a pryskyřice pro použití v nábytkářství či stavebnictví, dále značka Hotboots, což jsou zahřívací návleky pro fotbalisty ze smart textilie, nebo společnost Invala, pro kterou katedra vyvíjela obal na pečivo s nanomembránou.