V kampusu liberecké univerzity vyroste naprostý unikát - originální apidomek

Mnozí ze studentů, pedagogů, vědců či návštěvníků Technické univerzity v Liberci jistě ani netuší, že včely, které v okolí kampusu bzučí kolem nich, vylétají z úlu na zelené střeše budovy G nebo z atria fakulty strojní. Chová je tam právě doktorand fakulty umění a architektury Eduard Seibert, který rok testoval nejvhodnější stanoviště pro své úly. Tím se ukázalo být závětří atria a právě tam chce proto umístit atypický apidomek pro včelí terapii.

Apidomek (z latinského apis – včela) je drobná stavba, které slouží k léčbě a rehabilitaci pomocí včel a včelích produktů. Během prázdnin mají díky návrhu Eduarda Seiberta, na kterém pracoval přes rok, vyrůst hned dva. Jeden z nich přímo v kampusu univerzity. „Apidomek člověku umožňuje relaxovat v přítmí útulného prostoru prosyceného vůní propolisu a dalších včelích produktů, které pomáhají v léčbě respiračních nemocí. Člověk uvnitř odpočívá přímo na včelích úlech a kromě všudypřítomné vůně vnímá i teplo a zvuky úlu. Zklidňuje se tak i psychika,“ popisuje Seibert, který ve své dizertační práci poukazuje na dramaticky ohrožené včely, které jsou pro ekosystém nenahraditelné, a zároveň nabízí díky apidomkům nový pohled na jejich chov.

Apidomek je jedinečným typem stavby, který zatím nemá v českém ani světovém prostředí ustálenou kvalitní podobu. Svým pojetím se jim blíží jen tiny houses. „V našem případě bude objekt kombinací praktických experimentů a architektonického unikátu. Právě architektonická podoba bude zcela netypická pro tento typ staveb a pracuji na ní přes rok. Chci v podstatě ukázat, že se i tyto stavby dají budovat zajímavě a s uměleckým citem,“ říká. Přál by si, aby se u nás kultura kvalitně navrhovaných apidomků rozšiřovala a zároveň, aby tyto stavby pomáhaly včelařům a stále ohroženějším včelám. „Mé vzorové apidomky budou sloužit jako inspirace pro včelaře, že se mohou vydat i tímto směrem. A také bych byl rád, aby v krajině nebo v zahradách vznikala nová architektonicko-umělecká hodnota a ne něco, co se dá zaměnit s chatkou na nářadí nebo autobusovou zastávkou.“

Včely chová přímo v areálu univerzity

Včelařit začal Eduard Seibert před třemi lety z ryze praktických důvodů, aby si mohl sám řídit svůj projekt včelích svítidel Beehive. Před pěti lety s nimi vyhrál univerzitní start-upovou soutěž. Poté začal včely chovat i přímo v srdci univerzitního kampusu, což pro něj bylo symbolickým i praktickým krokem. „Z pohledu mého studia dává smysl, aby výzkum probíhal na půdě školy a pro univerzitu je to zajímavá environmentální aktivita, která umožňuje vytvořit řadu navazujících událostí. Je to tedy můj oblíbený symbiotický vztah,“ míní vědec a architekt, pro nějž se včelaření stalo vášní a důležitou součástí života.

Nyní je před ním nový výzkumný úkol, v němž budou včely znovu v hlavní roli – stavba jím navržených apidomků. Chce včelařům přinést nové alternativy ve využívání včel a tím pomoci k dalšímu rozšiřování tohoto užitečného hmyzu. V důsledku proměny krajiny a změny klimatu totiž čelí stále těžším výzvám a klasické včelaření zaměřené na produkci medu se přestává vyplácet. „Včelaři jsou závislí na produkci medu nebo si to myslí, ta je přitom na větší náchylnost včel k nemocem stále obtížnější a finančně náročnější. Zdravotní stav včelstev se zhoršuje a současný stav toho, jak včelaření funguje, není udržitelný. Chci včelařům ukázat jiné existující alternativy. Včela toho dokáže mnohem víc a zajímavějších věcí, než jen vyrábět z nektaru med,“ uzavírá Seibert.