Kozy se pasou v přírodní památce Peklo. Pomáhají zlepšit podmínky pro vzácné bledule

Malé stádo koz se na vybrané ploše pase od léta. Po odumření jasanů a olší, které byly napadeny patogenními houbami, totiž začalo území zarůstat plevelnými druhy bylin a náletovými dřevinami. Pastva tak pomáhá udržet pestrou mozaiku přírodních stanovišť, kde se daří bleduli jarní. Ta má v Pekle jedno z větších nalezišť v Česku.

„V tomhle údolí by možná nikdo pastvu nečekal. Dali jsme jí přednost před klasickou sečí proto, že odklízení posečené biomasy by bylo technicky i finančně náročné. Kozy tento problém řeší jednoduše – nechtěnou vegetaci prostě spasou. Je to efektivnější, šetrnější a ve výsledku i levnější způsob než tradiční zásahy,“ vysvětlil Martin Koláš z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Národní přírodní památkou Peklo vede osmikilometrová naučná stezka. Potok se zde zařezává do vlhkého údolí na pískovcovém podloží, ve kterém voda vymodelovala bizarní tvary skal. Území je především ceněno z biologického hlediska jako lokalita bohatá na ohrožené druhy rostlin (bledule jarní, prvosenka vyšší, stulík žlutý) a živočichů (výr velký, ledňáček říční, skorec vodní).

Kozy jsou jen na malém prostoru zhruba 0,3 hektaru mezi potokem a turistickým chodníkem ve velmi náročném, podmáčeném terénu s množstvím popadaných kmenů. Pocházejí z nedaleké farmy Nový Dvůr a na pastvu se přesouvají na vodítku. Jde o šest až deset koz a na noc se vrací na farmu.

„Kaňonovité údolí a niva Robečského potoka s úzkými roklemi obklopené bloky pískovcových skal vytvářejí speciální podmínky a mikroklima pro různé druhy rostlin a živočichů. Příroda v Pekle je zkrátka jedinečná. A abychom ji uchovali, musíme jí někdy pomoci méně obvyklými způsoby. Pastva koz je tady zajímavým experimentem, který může ukázat nové cesty, jak o toto cenné území pečovat,“ dodal Koláš.