Děti z českolipské základky dokázaly ohromnou věc. Sestavily sondu, která se dotkla vesmíru

Projekt začal odvážnou myšlenkou: dokážeme ve škole navrhnout, postavit, vypustit a znovu najít sondu, která se dostane až na hranici vesmíru? “Odpověď zní ano. Nebyla to ale jednoduchá cesta. Za výsledkem stály měsíce plánování, výpočtů, testování, výroby, omylů, oprav a týmové práce,” vysvětluje za ZŠ Špičák v České Lípě metodik ICT a pedagog Jan Havlásek.

Žáci se rozdělili do několika specializovaných týmů. Každý měl svůj přesný úkol a každý byl pro úspěch mise důležitý. “Konstrukční tým sondy připravoval samotné tělo sondy, do kterého bylo potřeba bezpečně umístit kameru, elektroniku, měřicí zařízení a další vybavení. Payload tým řešil užitečný náklad sondy – tedy co všechno bude sonda nést, jaká data bude sbírat a jak jednotlivé součásti uspořádat. Součástí vybavení byl i AirTag, který měl sloužit jako záložní možnost lokalizace v případě, že by se nepodařilo sondu najít pomocí hlavní telemetrie. Padákový tým navrhoval a vyráběl padák, který měl zajistit bezpečný návrat sondy zpět na zem. Telemetrický tým se staral o příjem signálu, anténu, sledování polohy a práci s daty. A vztlakový tým počítal, jak dostat celou sestavu vzhůru – tedy jaký vztlak bude potřeba, jakou hmotnost balón ponese a jak se bude celá soustava během letu chovat,” vysvětluje učitel, který je vedl.

Stavba sondy

Součástí projektu nebyla jen teorie. Žáci si mnoho věcí ověřovali prakticky. “Prováděli například drop testy padáku, při kterých sledovali, zda se padák správně otevře a jestli dokáže sondu dostatečně zpomalit. Trénovali také takzvaný hon na lišku, tedy vyhledávání ukrytého vysílače pomocí antény a přijímače. Tehdy šlo o cvičení. Později se ale ukázalo, že podobné zkušenosti budou při skutečném hledání sondy velmi důležité,” podotýká Havlásek.

Den D - školní projekt se rázem změnil ve vesmírnou misi

Po měsících příprav přišel den, na který všichni čekali. Den D. Sonda byla zkompletována, vybavení připraveno, technika zkontrolována a balón naplněn vodíkem. Potom už přišel okamžik startu. Balón se sondou se odlepil od země a začal stoupat vzhůru.

Vypuštění sondy.

“V tu chvíli se školní práce změnila ve skutečnou misi. Sonda stoupala stále výš, opouštěla běžné počasí, dostávala se nad mraky a mířila do stratosféry. Žáci sledovali telemetrii a čekali, kam až se jejich vlastní zařízení dostane. Jenže stejně jako u skutečných vědeckých a technických misí, ani tady nešlo všechno podle plánu. Přibližně ve výšce 12 kilometrů se ztratil signál. Na obrazovkách najednou nebyla jistota. Nebylo přesně jasné, kde se sonda nachází, jakým směrem pokračuje ani kam dopadne. Z radosti ze startu se stal napjatý okamžik ticha,” popisuje pedagog napjaté okamžiky v týmu.

Projekt tím ale neskončil. Právě naopak. Začala další část mise – hledání. “Tým měl k dispozici poslední známé údaje a odhadovanou oblast dopadu. Podle nich se vydal do terénu. Hledání nebylo jednoduché. Sonda neležela na viditelném místě a nepodařilo se ji najít hned v den startu. Přesto se tým nevzdal. Zlom přišel ve chvíli, kdy se ozval AirTag umístěný uvnitř sondy. Právě tato záložní technologie nakonec pomohla určit přesnější polohu a navedla tým k místu, kde se sonda skutečně nacházela. To, co při přípravě mohlo působit jako drobná pojistka navíc, se nakonec ukázalo jako rozhodující prvek celé záchranné části mise,” podotýká kantor.

Sonda přinesla ohoromující výsledky

Sonda byla nalezena až čtvrtý den po vypuštění, v oblasti u Václavic v okrese Benešov. Znamenalo to jediné: mise se podařila. Nejen že sonda vystoupala do stratosféry, ale podařilo se ji získat zpět i s daty, fotografiemi a videozáznamem. Ten je možné si pustit po naskenování QR kódu. 

“Výsledky letu byly mimořádné. Celkový čas letu byl 1 hodina a 53 minut. Sonda stoupala 1 hodinu a 20 minut a následný pád trval přibližně 32 minut. Maximální dosažená výška byla 30 410 metrů. Nejnižší naměřená teplota klesla na −47,8 °C,” uvádí Jan Havlásek.

Nejpůsobivější jsou ale podle něj záběry, které se podařilo získat. “Kamera na palubě sondy zachytila pohled na Zemi z výšky, kam se běžně člověk nikdy nepodívá. Na snímcích jsou vidět mraky hluboko pod sondou, tmavnoucí obloha a zakřivení Země. To, co ještě před několika měsíci existovalo jen jako nápad ve škole, se skutečně dostalo do stratosféry,” říká s nadšením.

Projekt Dotkni se vesmíru 2026 tak nebyl jen technickým pokusem. “Byl důkazem, že když žáci dostanou skutečnou výzvu, dokážou převzít odpovědnost, spolupracovat, hledat řešení a zvládnout i situace, kdy se věci pokazí. Naučili se, že úspěch není jen okamžik startu, ale celá cesta – od prvního návrhu přes testování až po chvíli, kdy se ztracená sonda znovu objeví,” podotýká.

Školní tým ze ZŠ Špičák tak dokázal něco výjimečného. Postavil vlastní sondu, vypustil ji do stratosféry, překonal ztrátu signálu, sondu našel a získal data i záběry z výšky přes 30 kilometrů.

Žáci se tak skutečně dotkli vesmíru.