Malíř Kristian Kodet: Mou inspirací jsou ženy

Potkáváme se na faře, kterou máte poblíž Tábora. Jak jste se právě do těchto míst dostal?

Hledali jsme se ženou nějaké pěkně místo na jihu Čech, kam bychom jezdili a kde by nám bylo dobře, když jsme prodali muzeum v Táboře, kde byla vystavena díla tří generací Kodetů. Když jsme sem přijeli, okamžitě jsme si to tady zamilovali. Jen se kolem sebe podívejte, no není to nádhera?

Vy tady ale jen neodpočíváte, ale především pracujete…

Ano, mám v podkroví ateliér, takže tady maluji. A tvoří se mi tady skvěle. Právě pro ten klid a pro tu krásu, kterou vidíte, jen když se na chvíli podíváte z okna.

Co vás při malování vždy nejvíc inspirovalo?

Tak samozřejmě, jsou to především ženy….

Na faru za vámi jezdí i malá vnučka….

Ano, jmenuje se Madison a je jí už sedm let. Je hodně podnikavá a iniciativní. Má neuvěřitelně energie. Samozřejmě se snažím s ní trávit volný čas. Ona mi vždycky ukazuje nové hračky, má jich hromady. A je s ní neuvěřitelná legrace, má skvělé hlášky.  Chodíme spolu třeba také na procházky, prostě, užíváme si….

O vás je známé, že máte jižní Čechy opravdu rád, prožil jste tady i část dětství…

Ano, do jižních Čech jezdím už vlastně nějakých šedesát let. To je neuvěřitelné, co? Kromě muzea v Táboře jsme dříve jezdili na chalupu u Soběslavi. Bohužel z pískovny, která byla kousek odtud, se stala skládka, a tam jsme hledali v jižních Čechách jiné hezké místo.

Vy jste si jen kousek od fary, na místním hřbitově, pořídil dokonce i hrob. Proč?

Jak jsem říkal, je to tady krásné, je tu klid. Už jsem sem přestěhoval i ostatky tatínka a dědečka. Původně byly na hřbitově ve Strašnicích, to je hned u silnice a tam se mi to nelíbí.

Začíná doba dovolených a vy jste už na jednu s manželkou vyrazili. Kam jste se byli podívat?

My jsme se vydali na cestu přes Rakousko, Švýcarsko, Itálii a Francii. Kam jsme dojeli, tak tam jsme se ubytovali a bylo to skutečně nádherné. Cestovali jsme 14 dní.

Jinou dovolenou neplánujete?

Pojedeme jen do Rakouska, vlastně k sousedům víte, na pár dní. A pak samozřejmě zase poletíme na Floridu.

Do Ameriky ale cestujete až před Vánocemi, nebo letos uděláte výjimku?

Nene, jako každý rok. V listopadu letíme a vracíme se v březnu.

Vrátili jste se tedy nedávno. Co jste tam všechno dělali?

Já jsem tam hlavně maloval. Tam je klid, krásná příroda, nádhera. Bylo to tam úžasné. Navíc, lidi jsou tam milí, pozdraví vás, usmějí se…. Je to příjemné.

O vás se ví, že nerad létáte. Jak jste to tentokrát zvládl?

No, já jsem to nezvládl, víte. Asi takhle, když si dám prášek na spaní doma, tak spím dva dny. Když si dám tři v letadle, tak to na mne nepůsobí. Takže vždycky zvítězí alkohol.

Máte dům na Floridě. Potkali jste se i s vdovou po Waldemaru Matuškovi, Olinou, která tam také žije?

My jsme u paní Matuškové denně a ona u nás. Je to naše sousedka.

Ona vám tehdy pomáhala sehnat na Floridě dům?

My jsme si ho vybrali a ona nám to papírově zařídila, protože  dělá v realitách. To také napsali, že mi Matušková koupila dům. No to je blbost. To jsem si zaplatil samozřejmě. To budu rád, když to napíšete, aby to bylo všem jasné.

Vy jste v Americe žil několik let, odešel jste tam v roce 1979 a i tady jste maloval. Váš obraz dokonce visí i v Bílém domě….

Ano. Já jsem tehdy vystavoval na Manhattanu. Přišli nákupčí z Bílého domu, nafotili mé obrazy a nabídli to panu prezidentovi Reaganovi. On si vybral anděla, který symbolizuje svobodu. Dodnes obraz visí v knihovně v sídle prezidentů a já z toho mám velkou radost. Jsem na to hrdý.

Vaše obrazy můžeme vidět jak v různých českých, tak i světových galeriích. Chystáte teď v Čechách nějakou výstavu?

Čekám na určitý dům, ve kterém bych chtěl udělat muzeum. Už o jednom domě vím, ale ještě není nic přesně domluvené, tak o tom zatím nechci ani moc mluvit. Prozradím to, až bude jak se říká ruka v rukávě.