Proč už nechcete chovat bílé tygry, ptají se návštěvníci. Liberecká zoo vysvětluje

První bílí tygři

V roce 1994 se v liberecké zoologické zahradě konala velká sláva. Ze švédské Eskilstuny přijelo sourozenecké duo bílých tygrů Isabela a Columbus. Jejich cena byla závratná, pohybovala se kolem 14 milionů korun. Švédská zoo ale vyšla Liberci vstříc a byla ochotna je zapůjčit za symbolickou cenu, kterou tvořilo deset procent z rozdílu z příjmu vstupného před a po příjezdu tygrů. Očekávalo se totiž, že atrakce v podobě netypicky zbarvených šelem přiláká davy návštěvníků. A tak se i stalo. Tehdejší ředitel zoo Josef Janeček mohl být spokojený – jen v první polovině roku se zvedla návštěvnost o 35 tisíc návštěvníků oproti stejnému období předchozího roku.

Zahájit chov bílých tygrů se ukázalo jako skvělý marketingový tah, obzvlášť když se narodila mláďata, jejichž popularita zdaleka překročila hranice kraje a pronikla dokonce do vysílání amerických televizních stanic. Bílí tygři se stali symbolem nejen zoologické zahrady, ale společně s Ještědem také celého města. Nemluvě o tom, že jejich slávu začal šířit i zdejší hokejový klub. Liberečané je zkrátka přijali za své.

Šok, petice, protesty

O to větší šok přišel v roce 2018, tedy po více než dvaceti letech od příjezdu prvních bílých tygrů, kdy stávající ředitel zoo David Nejedlo oznámil, že liberecká zoologická zahrada s jejich chovem končí. Velké části veřejnosti se špatně vysvětlovalo, že ukončení chovu neznamená, že tygři ze zahrady ze dne na den zmizí a řada obyvatel Liberce se se zprávou těžce vyrovnávala. 

Vznikla petice pro zachování bílých tygrů v Liberci, někteří politici si toto téma dokonce zařadili do předvolebních programů a dotazy, proč už je zoo nechce chovat, přetrvávají od návštěvníků dodnes. 

Vysvětlení je v celé své složitosti jednoduché: Bíle zbarvený tygr není samostatný živočišný druh, světlá srst a modré oči jsou důsledkem genetické mutace, která se vzácně objevuje u tygrů žijících na indickém subkontinentu. Jedná se tedy o přírodní anomálii, kterou se člověk pokusil udržet kvůli atraktivnímu vzhledu, ale která s sebou bohužel nese geneticky podmíněné vady a onemocnění a na svět tak přicházela a někde stále přicházejí zvířata trpící řadou zdravotních problémů.

Kde to začalo…

První bílý tygr byl odchycen v roce 1951 v Indii. Maharadža Martand Singh z Révy tenkrát během jedné ze svých loveckých výprav narazil na tygřici s mláďaty, z nichž jedno bylo bílé. Nezvykle zbarvené kotě si nechal, matka ani zbylá tygřata střetnutí s lidmi nepřežila. Mladý tygr dostal jméno Mohan, a protože se maharádžovi zalíbil, rozhodl se vyšlechtit další jedince s bílou srstí. Spojení s klasicky zbarvenou samicí ale kýžený výsledek nepřineslo a první bíle zbarvená mláďata vzešla až z páření s jeho dcerou Radhou v roce 1958. Další odchovy byly úspěšné a bílí tygři se začali šířit po celém světě. Dále se množili mezi sebou a výsledkem tohoto tzv. inbredního spojení byl mimo jiné také tygr Kenny…

Kdo byl Kenny?

Kenny byl samec bílé formy tygra indického a smutný příklad důsledků několikageneračního příbuzenského spojování – jeho rodiče byli sourozenci, a jak už vyplývá z výše uvedeného, všichni jejich předci byli rovněž blízce příbuzní. Kenny, který pocházel ze soukromého chovu v Arkansasu, se narodil s tak výrazným fyzickým postižením, že jeho hlava už ani tygra nepřipomínala. Měl zdeformovaný čenich a čelisti, problémy s dýcháním a další tělesné vady. Jeho vzhled natolik připomínal osoby zasažené tímto onemocněním, že se o něm začalo tvrdit, že trpí Downovým syndromem, i když původem jeho obtíží byly jiné genetické problémy. Byl považován za neprodejného a měl štěstí, že stejně jako jeho bratra jej zachránila organizace Turpentine Creek Wildlife Refuge. Kenny se nakonec dožil deseti let a stal se symbolem problematiky spojené s množením bílých tygrů. 

Více informací o Kennym i jak vypadal, se dozvíte např. zde.

Tygři v Indii

Největší koncentrace bílých tygrů bude v současnosti zřejmě v Indii. Safari a zoologická zahrada Maharaja Martand Singh Judeo White Tiger Safari and Zoo, která funguje v místech, kde byl první bílý tygr odchycen, je má jako hlavní atrakci a k památce Mohana se hrdě hlásí. Historii chovu bílých tygrů je věnovaná speciální expozice: „Celý příběh bílého tygra, od jeho prvního zaznamenaného výskytu v daném regionu až po jeho současný stav, je v expoziční galerii krásně zachycen prostřednictvím působivých fotografií a doprovodných textů. Expozice je návštěvníky velmi oceňována a těší se jejich oblibě.“ 

Podle nejrůznějších zdrojů nebyl od ulovení Mohana na světě spatřen bílý tygr ve volné přírodě.

Historie libereckých bílých tygrů

Libereckou zoo prošlo v průběhu 30 let 22 bílých tygrů. Rozmnožit se je ale podařilo jen třikrát. První mláďata přišla na svět v roce 2002, z pěti narozených tygřat přežila tři. Dostala jména z antické mytologie Artemis, Afrodita a Achilles. Jejich matkou byla Isabela, otcem samec Sitar, kterého zoo vyměnila za Colomba. To bylo možné jen díky tomu, že zástupci zoo v Eskilstuně byli natolik spokojení, jak liberecká zoo o jejich tygry pečuje, že je nabídli k prodeji za 1,4 milionu korun. Je nutno podotknout, že zoo pro bílé tygry nechala zrekonstruovat a rozšířit expozici a opatřila ji speciálním vícevrstvým lepeným sklem. Na pořízení tygřích sourozenců přispělo tenkrát město Liberec částkou jeden milion korun.

Shodou okolností Sitar i Columbus uhynuli oba v roce 2003, v obou případech bylo na vině vnitřní krvácení. Pro libereckou zoo se jednalo o složitě nahraditelnou ztrátu, nového samce se podařilo sehnat až v roce 2005, kdy z maďarského Sóstó dorazil patnáctiletý Tibet. Ten ovšem po dvou letech uhynul stářím, aniž by se mu podařilo zplodit potomka. To už byl v zoo roční Paris, který se neúspěšně pářil s Isabelou i její dcerou Artemis.

Tragédie i útěk tygra 

V roce 2009 zoo získala mladou samici Suryu Báru (druhé jméno získala po své patronce oštěpařce Báře Špotákové), jen o dva měsíce později – v listopadu – ale došlo k dramatické události. V průběhu ranního vypouštění se do výběhu Isabely dostali lvi a tygřici usmrtili. Událost se neobešla bez mediální odezvy. 

Vyšetřování události neprokázalo lidské zavinění a vyloučena byla i technická závada. Ukázalo se, že stávající zabezpečení v prostoru výběhu nebyla dostatečně připravená na sílu dvou lvů. Zoo poté zpřísnila zabezpečovací prvky, aby se podobná událost už neopakovala.

V roce 2011 se Surye poprvé narodila mláďata, odchov ale neskončil dobře. Mladá tygřice se o potomky neuměla postarat. Následující rok v červenci se narodila trojčata. Chovatelé poskytli Surye absolutní klid a dění v porodním boxu monitorovali pouze prostřednictvím kamery. Záznamy pak pravidelně zveřejňovala zoo na sociálních sítích a videa tygřích trojčat se stala hitem po celém světě. Na malé tygry lákaly návštěvníky billboardy po celé republice a návštěvnost opět rostla.

Ve stejném roce došlo ovšem k dalšímu velmi nepříjemnému incidentu, který mohl skončit fatálně. Pochybením ošetřovatelů došlo k úniku samce tygra Parise mimo expozici do návštěvnických prostor zoologické zahrady, během kterého poranil jednoho ze zaměstnanců zoo a studenta, který zde vykonával praxi. Díky štěstí (tygra zaujal lev v sousedním výběhu a tak se na něj soustředil, že ho lidé přestali zajímat) a duchapřítomnosti a profesionalitě personálu zoo byl tygr imobilizován a navrácen do své expozice a oběma zraněným se včas dostalo lékařského ošetření.

Poslední mláďata se narodila v roce 2016, opět Parisovi a Surye. Mláďata dostala jména Shankar a Maja a v červenci 2018 byla přemístěna do Zoo de Pont-Scorff ve Francii. Nový domov pro tygřata ale zoo hledala už složitě. 

Počty zoologických zahrad chovajících bílé tygry se začaly dramaticky snižovat a zoo by při pokračujícím chovu čelila čím dál větším problémům při hledání vhodného umístění.

„19 měsíců byla obě zvířata marně v nabídkové listině. V žádné jiné zoo o ně nebyl zájem.“
Luboš Melichar, hlavní zoolog

Přestože zoo ohlásila konec chovu tygrů, v roce 2019 se objevily v zahradě dvě nové tygřice. Jednalo se o tříleté samice, které zabavila Česká inspekce životního prostředí kvůli neprokázání původu zvířat. Na obou byly na první pohled patrné důsledky opakovaného inbreedingu, tygřice měly deformované obličejové části lebky a nápadně šilhaly (strabismus). Zvířata pobyla v Liberci deset týdnů a pak našla trvalé útočiště v Malkia Parku na Slovensku.

Od roku 2020, kdy byl kvůli metabolickým obtížím eutanazován v šestnácti letech Paris, je v Zoo Liberec k vidění už jen tygřice Surya Bára.

Poslední bílé tygřici v liberecké zoo bude letos 18 let

„Standardně zbarvení tygři se v zoologických zahradách dožívají 15–20 let, život bílých tygrů bývá i při nejlepší možné péči o 5–10 let kratší, příčinou jsou genetické vady spojené s jejich zbarvením a podpořené dlouhou historií příbuzenského křížení. Tygřici Surye bude letos 18 let, podle zoologické databáze ZIMS je v evropské populaci evidovaných (přiznaných) bílých tygrů druhým nejstarším zvířetem, o jeden měsíc ji překonává jen tygřice žijící ve francouzském Le parc des Félins. Jejímu seniorskému věku přizpůsobují chovatelé denní režim i krmnou dávku. V tuto chvíli se zdá, že netrpí žádným závažným onemocněním, jen běžnými neduhy spojenými s vysokým věkem,“ říká zooložka Dorota Gremlicová.

Samice je zdravotně v pořádku, úctyhodný věk se na ní ale přeci jen viditelně projevuje, jsou dny, kdy se obtížněji pohybuje, a některým návštěvníkům připadá hubená. Podle zoologa Luboše Melichara šlo vždy o tygra drobnější tělesné konstituce a stejně jako lidem i zvířatům s přibývajícími léty ubývá svalové hmoty. “V příjmu potravy se ale nijak neostýchá, hmotnost její týdenní krmné dávky se pohybuje mezi 25 a 30 kg a dostává převážně králíky, kozí maso a zvěřinu i se srstí a kostmi nebo drůbež i s peřím,” dodává Melichar. 

Nedávné záběry, jak si zpestřuje horký den hrou s míčem v bazénku, zveřejněné na sociálních sítích zoo jsou důkazem, že „důchod“ v zoologické zahradě prožívá v dobré kondici po fyzické i psychické stránce.

Bílé tygry už zoo trvale chovat nebude, ussurijské ano

Přestože je Surya Bára v liberecké zoo poslední bílý tygr v trvalém chovu (je možné, že se zde dočasně ocitnou zvířata zabavená státem), do budoucna zahrada s chovem tygrů počítá. V plánované nové části zoo Údolí ohrožené divočiny bude jako vůbec první vybudována expozice právě pro tygry. 

Ovšem pro tygry ussurijské, kteří se řadí ke kriticky ohroženým a tzv. záložní populace chované v zoologických zahradách by jednou pro tento poddruh mohly znamenat velkou šanci na jejich přežití ve volné přírodě.

„Bílí tygři měli v liberecké zoo své poslání poplatné době. Má-li být zoo vnímána jako moderní, nemůže se donekonečna prezentovat stejnými „ikonami“ jako cirkusy nebo obchodníci se zvěří. Zoologické zahrady prochází evolučním vývojem. Zoo Liberec se nevyhraňuje vůči vlastní historii. Do této historie patří i několik generací šimpanzů vyrůstajících v dětských oblečcích, nebo tygřata odchovaná na flašce. Chov bílých tygrů a jeho ukončení je další etapou vývoje zoologických zahrad. V těch moderních se už nenabízí mláďata k mazlení a neuvidíte v něm oblečeného šimpanze. Věřím, že jednou zvládneme plnit poslání zoo i bez málo životných a v podstatě nemocných bílých tygrů,“ uzavírá ředitel zoo David Nejedlo.