Vlčí hlad dokáže člověka překvapit i vyděsit. Objevuje se často ve chvíli, kdy člověk s poruchou příjmu potravy začne znovu jíst, a může působit až neovladatelně. Nejde o selhání, ale o přirozenou reakci těla, které se snaží zotavit z období hladovění.

Říct rodičům nebo blízkým, že máš problém s jídlem, vyžaduje velkou odvahu. Ale co když se odhodláš, svěříš se… a reakce nepřijde? Právě ticho, zlehčování a bagatelizace mohou zvyšovat pocit osamění a prohlubovat vážnost nemoci.

Knihy o poruchách příjmu potravy patří k tématu, které budí emoce – a to nejen u samotných nemocných, ale i v jejich okolí. Pro někoho mohou být důležitým zdrojem pochopení a podpory, pro jiného naopak spouštěčem, který stav ještě zhorší. Právě proto má smysl o nich mluvit otevřeně a bez idealizace.

Ariana Grande během natáčení muzikálu Wicked výrazně změnila svůj vzhled — a nebyla jediná. Právě to se stalo spouštěčem masivní internetové debaty, která se rychle odklonila od filmu samotného. Místo hereckých výkonů přišly spekulace o zdraví, poruchách příjmu potravy a nebezpečných vzorech v Hollywoodu.

Kontrola, bezmoc, strach i láska. Porucha příjmu potravy se ve vztahu často stává „třetí silou“, která přebírá moc nad každodenním životem. Jaké je žít vedle člověka s anorexií a proč není povinností nikoho být zachráncem?

Vánoce jsou často označované za svátky klidu, pohody a rodinné blízkosti. Pro lidi s poruchami příjmu potravy ale patří k nejnáročnějším obdobím v roce. Proč právě svátky dokážou úzkosti kolem jídla, těla a kontroly ještě zesílit?

Cvičení považujeme za jeden z nejzdravějších návyků. Jenže i z běhu, posilovny nebo jógy se může stát posedlost. Závislost na cvičení přitom často nebývá vidět – okolí ji zaměňuje za disciplínu a „zdravý životní styl“. Jak poznat, že už pohyb není motivovaný radostí, ale strachem?

Slova, která slyšíme v dětství, se mohou zapsat hluboko – někdy až pod kůži. Dvacetiletá Romana vyrůstala mezi poznámkami o tom, že má moc velký zadek a zároveň příliš malá prsa. Negativní vztah k vlastnímu tělu postupně přerostl v poruchy příjmu potravy.

Cesta z anorexie může být plná absurdních překážek. Lékař, co vám řekne, že nejste dost hubená. Šarlatán, co vás vezme do minulého života. Psychiatr, co tvrdí, že jste posedlá ďáblem. Proč se nenechat odradit neprofesionály a pokračovat v hledání skutečné pomoci?

Vánoce mohou být pro člověka s poruchami příjmu potravy peklo, ať už trpí anorexií, bulimií nebo záchvatovitým přejídáním. Vánoce jsou zkrátka svátky spojené s jídlem – se spoustou jídla – a většinou se spoustou nezdravého jídla.