Zájem blízkých o příbuzné bývá různý. Přesvědčili se o tom i českolipští strážníci, kteří pomohli ženě, patrně bez domova, která bloudila městem.

S Irenou jsem se potkala v Azylovém domě. Běžně žije na ulici, během zimy ale většinou stráví pár měsíců právě zde. Dlouho tu ale nikdy nevydrží. Jakmile se začne oteplovat, vyrazí ven a půl roku ji tady nepotkáte.

Při pohledu do tváře Blanky byste možná našli nějakou tu vrásku ale hlavně příjemný úsměv a laskavý pohled. Na ulici byste jen těžko tipli, že tato trojnásobná maminka a čtyřnásobná babička je vlastně bezdomovkyní žijící v azylovém domě.

Být bezdomovcem není jistě nijak záviděníhodná situace. I tak bychom měli mít k lidem, kteří se ocitli na ulici, mít určitý respekt. Očividně to ale neplatí vždy.