Mělo to být provizorní řešení na dva, možná tři roky. Když se v polovině devadesátých let postavilo nové autobusové nádraží, na zázemí už nezbyly peníze. A tak se na sebe postavily stavební buňky s tím, že nové zázemí se postaví později. Jenže buňky nakonec vydržely celých třicet let. A sloužit budou i po demontáži.

Už ve středu 16. července mají z autobusového nádraží v Liberci začít definitivně mizet „dočasné“ buňky, které tu desítky let sloužily jako zázemí pro odbavení cestujících. Od února však cestující autobusy nacházejí zázemí ve vedlejším objektu nově zrekonstruované budovy Uranu a stavební buňky tak ztratily využití. Ve šrotu ale neskončí. Město je daruje Hokejbalovému spolku Liberec, Českomoravskému svazu chovatelů poštovních holubů a část jich využije jako zázemí pro své technické služby.

Do konce května mají z autobusového nádraží v Liberci definitivně zmizet „dočasné“ buňky, které tu desítky let sloužily jako zázemí pro cestující. To se však v únoru přesunulo do nově zrekonstruované budovy sousedního Uranu a stavební buňky tak ztratily využití. Od dubna jsou z nich odstraňovány technologie, do konce května pak budou z autobusového nádraží odvezeny. Ve šrotu ale neskončí. Město je daruje Hokejbalovému spolku Liberec, Českomoravskému svazu chovatelů poštovních holubů a část jich využije jako zázemí pro své technické služby.

Možnost pořídit si stavební buňku třeba na zahrádku nabízí Frýdlant. Navíc zdarma. K dispozici je jich dvaačtyřicet a město se jich chce zbavit. Jediná podmínka je, aby buňky zmizely a nic po nich nezbylo.