Nebylo mu ani dvaadvacet. Rudolf Fuksa už přitom věděl, že jeho cesta končí. V březnu 1952 si vyslechl rozsudek – smrt. Nepomohly žádosti o milost, několik měsíců stráví ve věznici a 9. srpna se vydává na svou poslední cestu. Ta končí v 5:18. Rudolf Fuksa umírá po deseti minutách agonie.

Tak dlouho si extrémistická scéna zahrává s krajně radikálními názory, až se rozštěpí. Staré pravidlo zasáhlo během podzimu Národní domobranu, která čelila útokům zevnitř. Někteří její členové nejsou spokojeni s „umírněným“ vedením a rádi by organizaci přeměnili na přísně vojenskou skupinu s hierarchickými rysy.