Školáci z Dubu mapovali obojživelníky a plazy. Jejich výzkum pomohl při úpravě hasičských nádrží
Celý loňský rok se školáci z Českého Dubu věnovali zkoumání obojživelníků a plazů. Výsledkem jsou prezentace a mapy výskytu těchto živočichů, ale i praktické využití při úpravě hasičských nádrží, které jsou často pastí.
Jakmile do vody spadnou, tak nemohou po kolmých stěnách vylézt a utonou vysílením. „Někde hasiči sestrojují provizorní lávky, kudy zvířata mohou vylézt ven. V některých obcích se tento problém zatím bohužel neřeší,“ prohlásil radní Libereckého kraje Jiří Löffelmann.
Celý projekt odstartoval první praktickou částí už v březnu při obsluze dočasné bariéry bránící pronikání obojživelníků na silnici v místní části Malý Dub. Děti takto bezpečně přenesly přes komunikaci přes 4000 obojživelníků.
„Takovéto množství a druhové zastoupení svědčí o pestrém a zdravém životním prostředí v okolí. Velmi důležitou roli zde hraje soustava rybníků, o kterou svědomitě pečuje její majitel. Většinu života však žáby a čolci tráví na suchu a zde mají pestrý výběr. Potravu a úkryty jim poskytuje blízký les, remízy, louky, pastviny, soukromá políčka a sady,“ okomentoval pracovník oddělení zemědělství a ochrany přírody Krajského úřadu Libereckého kraje Radomír Studený.
Spojení s moderními technologiemi
Od dubna do října pak děti na společných výletech a ve volném čase pročesávali Českodubsko a mapovali populaci živočichů. Průběh a dílčí výsledky mapování velmi usnadnilo použití veřejně dostupných nástrojů Google. Nálezy žáci zaznamenávali do interaktivní mapy na školních počítačích i do chytrých telefonů. K nálezům byly také přiřazovány fotografie prokazující správné určení druhu a případně také obrázek místa nálezu. Za mapované období bylo shromážděno 96 pozorování dvanácti druhů obojživelníků a plazů.
„Troufám si tvrdit, že atraktivitě věci napomohlo i propojení terénních vycházek s použitím novodobých technologií, které berou dnešní děti jako samozřejmost. Nic z toho by však nebylo platné bez neustálé motivace učitelky paní Horáčkové. Její nadšení pro věc je doslova nakažlivé. Důkazem toho je, že skupina mapovatelů se během roku nezmenšovala, ale s časem naopak narůstala o spolužáky badatelů a jejich mladší sourozence. Nemluvě o tom, že paní učitelka již pilně s dětmi studuje chráněné rostliny a motýly, takže se příští rok máme jistě na co těšit,“ uzavřel Radomír Studený.
