Neděle 22. 2. 2026 | Svátek má Petr
Pondělí, 19. ledna 2026, 22:50, aktualizováno 19. ledna 2026, 23:07
V Liberci, Jablonci nad Nisou, České Lípě, Novém Městě pod Smrkem, Hejnicích nebo třeba ve Frýdlantu byla v pondělí po 22. hodině k vidění polární záře. Někde lidé zahlédli jen zelenavé světlo, jinde i oranžové až růžovofialové. Viditelná totiž byla i pouhým okem, i když zachycená na mobilní telefon nebo fotoaparát se ukázala v daleko krásnějších barvách. Podařilo se ji zachytit i Vám? Podělte se s námi o svoje snímky. Přidat je můžete přímo do komentářů na Facebooku Liberecká Drbna nebo je zašlete na mail: petraskova@libereckadrbna.cz a my je ve článku ukážeme i dalším čtenářům.
"Vždycky jsme si přála polární záři vidět, jenže jsme si myslela, že se za ní musí jet do severských zemí, třeba do Finska. Nenapadlo by mě, že ji uvidím ve Frýdlantu z okna svého bytu," uvedla pro Libereckou Drbnu Jana Žebrová z Frýdlantu. Záře podle ní byla viditelná i pouhým okem, ale mobilní telefon zachytil více barev. "Byla to jedním slovem nádhera," popsala svůj zážitek.
Meteorologové přitom slibují, že by mohla být záře i nadále viditelná z řady míst. "Polární záře i nadále velmi silná, velmi dynamická. Přechodně viditelná iz větších měst," uvedl Český hydrometeorologický ústav ve 23:00 hodin.
❗️❗️❗️Polární záře i nadále velmi silná, velmi dynamická. Přechodně viditelná i z větších měst. Foto od Lukáše Rongeho. pic.twitter.com/iKVSXpXxUJ
— Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) (@CHMUCHMI) January 19, 2026
Polární záře patří mezi nejkrásnější přírodní úkazy na obloze. Celkem běžné jsou v polárních oblastech, kde jsou viditelné po celé obloze. V Česku bývají naopak obvykle velmi slabé. Nezkušení pozorovatelé si je mohou splést se světelným znečištěním nebo červánky.
Zdrojem polární záře je aktivita Slunce, konkrétně reakce molekul a atomů zemské atmosféry s částicemi ze slunečního větru, který přichází po silných slunečních erupcích. Díky magnetickému poli Země se tok nabitých částic usměrňuje k zemským pólům.
Barva polární záře závisí na výšce, respektive na hustotě atmosféry v místech, kde částice v atmosféře reagují. V nejvyšších výškách okolo 200 kilometrů dominuje červená barva ionizovaného kyslíku. Níže až do výšky 100 kilometrů převládá zelená barva téhož plynu, vyzařovaná ovšem na jiné vlnové délce. V nejnižších výškách se začínají uplatňovat emise dusíku, které mohou mít modravý nádech.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
