Právní gramotnost je u nás tragická, říká popularizátor práva

Kolikrát v životě jste potřeboval služby právníka?
To je těžké. To jste mě zaskočil (smích). Já si spoustu věcí řešil sám, to se dá brát jako služba právníka?

Dobrá otázka. Tak jinak – kolikrát byste potřeboval služby právníka, kdybyste si to neřešil sám?
Myslím si, že by to byly desítky situací, kde bych si doporučil, že bych měl využít služby právníka.

To tuším, že bude nadprůměrné číslo v porovnání s tím, kolikrát v životě právníka využije stejně starý člověk jako vy.
Stoprocentně. Myslím si, že obecně jsou v České republice právní služby podužívané.

Máme k tomu nějakou statistiku? Kolikrát to lidé dělají? A kolikrát člověk právníka potřebuje? Už jsme naznačili, že tady bude existovat jistá disproporce mezi tím, kolikrát právníka potřebujeme a kolikrát ho využijeme.
Problém je, že lidé často nemají dostatečnou právní gramotnost, takže ani neví, že by právníka měli využít. Nebo mohli využít. Nebo že to vůbec je právní problém. U mě se to samozřejmě vůbec nedá srovnat s průměrným člověkem. Z osobní zkušenosti bych odhadoval, že lidé v průměru využijí služeb právníka ve dvaceti, možná ve třiceti procentech případů, ve kterých by se na něj měli obrátit. Ve zbytku si nějak sami pomohou, nějak to „zbastlí“. To asi není použitelné slovo do rozhovoru, co?

Služby právníka hledejte dříve, než začne téct do bot

Proč by nebylo. Všechno je dovoleno. Co tím ale myslíte?
Že to řešení nějak poslepují dohromady, typicky se zeptají na řešení kamaráda nebo vygooglí a následně poslepují. Problém je, že i špatně poslepované správné právní informace nejsou řešením. Co teprve, když člověk slepuje informace nesprávné. A možná že jsem u těch 30 procent ještě optimista. Z naší analýzy vyplynulo, že lidé používají právníka až v situaci, kdy jim skutečně teče do bot. Někdo jim nezaplatil a dostali se do finančních problémů. Dále v trestním řízení nebo když je někdo zažaluje a podobně. Ale nejlepším momentem by bylo samozřejmě řešit právní problém jako prevenci. To se neděje.

Není to ale úplně u všeho? U doktora?
Asi jo. To je pravda. Ale je to stejně špatně. Nebo možná kdybych se pustil trochu do filozofování, tak bych řekl, že to u doktora může být trochu něco jiného. Naše tělo je dokonalejší, než budeme kdy vědomě schopni pochopit. Vedle toho je právní systém lidským konstruktem.

To bych se asi nedivil, kdyby mi někdo řekl, že je naše tělo dokonalejší než právní systém.
Přesně. Tělo je schopné se do jisté míry a samozřejmě mimo velkých problémů léčit samo. Právní systém je vytvořen společností. Lidmi. S tím si tělo samo úplně neporadí.

No, systém si s tím člověkem občas poradí hodně rychle…
(Smích) Systém si s člověkem samozřejmě poradí, ale člověk s ním ne. S tím se nenarodil. Poradí si inteligencí, morálkou, ale nakonec potřebuje právníka. Často to ale nedělá.

Není to ale chyba vás, právníků? Hezké kanceláře, drahé obleky… Člověk pak má strach, že chytne za kliku a nedoplatí se.
Naprosto rozumím a souhlasím. Sám advokátní stav si za to do jisté míry může sám. Důvodů pro to je, myslím, spousta, a advokáti podle mne budou čelit velkým výzvám. Stále ale platí, že lidé mají zbytečný ostych z práva. Osobně to vnímám jako velký problém. Pokud by lidé nevnímali právo jako problém a advokáty jako něco, čeho se mají bát a co je oškube o peníze – což není pravda – potom by se mohli mít lépe. Ušetřili by si problémy a ušetřili by si spoustu peněz. Ale souhlasím, že si za to můžeme také my sami. Jako v manželství – vždycky je chyba na obou stranách (smích).

Když jsem zmínil ty obleky – existuje právní kancelář, kde se chodí v džínách a tričku?
Kdybyste tu byl ještě před rokem, tak byste viděl, že existují. Dlouho tu byl takový spíše startupový duch. Já sám mám občas období, kdy mám chuť nechodit v obleku. Ale jinak ho mám rád. Je to pohodlné! A i kolegové pochopili, že je to něco, co se jednoduše očekává.

Právní gramotnost je u nás tragická

Víme, jaké mají lidé ponětí o právu? Dá se to vůbec změřit? Hodně se mluví o finanční gramotnosti, ale co právní gramotnost?
Snažíme se o to. Dokonce máme výsledky předběžné analýzy, ze kterých například vyplývá, že právní gramotnost je u nás tragická.

Co je to za otázky?
Žádné chytáky. Otázky, na které by podle nás měl člověk znát odpověď, když projde alespoň základním vzděláváním. Nebo by mu je stát měl předat nějak jinak. Měl by znát odpověď nebo vědět, kde tu odpověď najde. Jinak se může velmi rychle dostat do problémů.

Například?
Například dokdy je nutné podat odpor proti trestnímu příkazu. Atypicky oproti nejčastější lhůtě 15 dní je tady osmidenní lhůta.

Dobře, ale to už narážíme na to, že bych měl vědět, co je to „odpor“, „podat odpor“ a „trestní příkaz“.
To je obrovský problém. Dostanete sice poučení, ale kdo se dozví, že si ho vůbec má přečíst? Člověk má po převzetí pošty vlastně týden na to, aby reagoval. Pokud nereagujete, jste vlastně „do týdne“ pravomocně odsouzeni. Tady je jednoznačně na místě okamžitě kontaktovat advokáta.

Co je to typicky za životní situaci?
Jsem obviněn z trestného činu.

No ale to doufám, že se mi nikdy nestane. Jak by se mi to mohlo stát?
Často se to stane třeba na silnici. Stačí, abyste před jízdou vypil dost alkoholu. Velmi zjednodušeně – někdo vás obviní, běží trestní řízení, dostavíte se na podání vysvětlení, vyslechnou vás a vydají trestní příkaz. A když ho převezmete a nic neuděláte, tak jste za osm dní odsouzený člověk. Což má obrovské důsledky.

Na co jste se ptali dále?
Na standardní životní situace. Co patří a nepatří do společného jmění manželů. Dokdy můžete napadnout neplatnost výpovědi z pracovního poměru apod. Ta je dvouměsíční, což spousta lidí netuší.

Ale s minimální mzdou si advokáta nemůžu dovolit.Když mě vyhodí z práce a myslím si, že neměli, tak mám jít za advokátem?
No jasně! Většinou se zaměstnavatel brání, spor trvá třeba rok, a když se nedohodne, tak musí zpětně doplatit mzdu. To jsou velké peníze i při minimální mzdě. Tady se to vyplatí stoprocentně.

Spousta advokátů by to udělala klidně na success fee. To znamená, že by si vzali nějaká procenta, pouze pokud by byli úspěšní. Je třeba najít správného právníka.

Kolik lidí odpovědělo na otázku výpovědi z pracovního poměru správně?
Z předběžných výsledků je to zhruba jeden ze sedmi lidí.

Jakou roli na špatné právní gramotnosti nese stát? Občas má člověk pocit, že se v tom nelze vyznat, když se v tom nevyznají ani sami zákonodárci.
Právní stát by se měl postarat o to, že mu lidé rozumějí a cítí se v něm bezpečně. Pokud lidé nebudou rozumět právu, tak to všechno vede… k frustraci. Stačí vážně málo. Zejména, aby se lidé orientovali ve struktuře fungování státu. Kam podat trestní oznámení, kam žalobu, že jsou soudy, policie, státní zastupitelství, notáři, a zhruba vědět, co každý dělá. A kdy se na koho obrátit. A hlavně, že to jde. Podle mě není cíl, aby každý rozuměl právu, ale aby každý měl právo k ruce.

Zní to hezky, ale jak toho docílit?
Já se snažím například pomocí projektu mylaw.cz. To je projekt, který dává lidem srozumitelné základní právní informace, aby se zorientovali ve svém problému, a současně jim dává „k ruce“ advokáty. Aby bylo snadné najít advokáta, který odpovídá jejich potřebě a finančním možnostem, a aby za advokátem šli s vědomím toho, že mají právní problém. Na druhé straně má mylaw samozřejmě přinést klienty advokátům, což je ideální symbióza. Vedle toho bych také rád vytvořil národní strategii právní gramotnosti v České republice. Stejně jako to máme u finanční gramotnosti.

Takže to více učit?
Bezmála 70 % lidí nám uvedlo, že během základní či střední školy nezískalo vůbec žádné právní vzdělání. Nic. Horší to být asi nemůže. Téměř 40 % našeho testovaného vzorku nedokázalo správně odpovědět ani na polovinu položených otázek.

Co dělá naopak stát dobře?
Ze zkušenosti z advokacie vím, že máme extrémně dobrý portál Justice.cz. To samé katastr. To je neuvěřitelné, jak je to dobré. Je to perfektní. Všechno u nás najdeme online, akorát to nikdo nezná. Také z vlastní zkušenosti mohu říct, že máme velké množství opravdu kvalitních soudců. A dorůstá generace skvělých soudců.

Nevyhovuje to právníkům, že je právní systém džungle? Říká se, že pak máte alespoň práci.
Nemyslím si to. I kdyby zákony byly dvakrát jednodušší, tak máme stejně hodně práce. Spíš nám to přitěžuje, když je zákon napsán tak, že když se jím člověk řídí, tak je to nemorální nebo to v realitě nedává smysl. Tady mě to štve. Extrémně složité jsou daňové zákony, ale tam je jasné, proč to tak je. Každý se snaží daně obejít a výsledné paragrafy jsou výjimky z výjimek apod. Něco se dělá narychlo, někde jsou vlivy různých skupin. To vše je samozřejmě špatně.

Snad ve všech oblastech, které sleduji, dělají technologie revoluci. Zdá se mi to jenom, nebo do práva zatím technologie tolik neproniknuly?
Myslím si, že oblast práva je jedna z posledních pevností, která se brání online světu. Je pravda, že je celá řada nájezdníků, kteří se tu pevnost snaží rozbořit, ale stále platí, že mají lidé právní služby spojené s tím, že jsou osobní. Na mylaw.cz vidíme, že poptávka po tom existuje. Osm lidí z deseti má zájem o online propojení s právníkem, ten zájem je obrovský. Bude to ale ještě dlouhá cesta.

Zeptám se ještě na Arrows. Jak člověk zařídí, že mu takhle rychle roste firma?
Neuvěřitelná práce kolegů jak ven, tak dovnitř. Máme úžasně zpracované vnitřní procesy, na tom jsme odvedli neuvěřitelný kus práce. A podařilo se nám přesvědčit lidi s ambicemi, že u nás mají prostor k růstu.

Vy osobně jste mohl růst kam?
Mně osobně to tu dalo možnost posunout se vedle advokacie i do manažerské pozice. A dalo mi to možnost rozvinout síť mezinárodní spolupráce právních kanceláří. To je něco, co mě neuvěřitelně baví. Existují mezinárodní sítě, ale nám se podařil úžasný projekt, který je založen na hluboké osobní vazbě partnerů všech kanceláří.