Liberecký lom ročně vytěží zhruba deset tisíc tun žuly. Používá se i v pražském metru
Zájem o žulu z kamenolomu na okraji Liberce, který provozuje firma Ligranit, je v posledních letech stabilní. Ročně se v něm vytěží zhruba 10 tisíc tun kamene, který směřuje nejen na stavby v Liberci a okolí, ale i třeba stanice metra v Praze. Zájem o Libereckou žulu mají i výtvarníci. Stává se, že zákazníci musejí na dodávky čekat i dva měsíce, řekl závodní lomů firmy Ligranit Petr Mikuš.
„Záleží hodně, o jakou jde položku sortimentu. U drtě problém není. Co se týče kamenické výroby, ať už hrubé nebo ušlechtilé, tam se může stát, že nějaká čekací doba bude," řekl Mikuš. Do hrubé kamenické výroby podle něj patří dlažební kostky, lámané obrubníky, sloupky, schody či překlady. „Pokud je to malá zakázka, tak se snažíme vyhovět dřív a nějak to dát rychle. Ale pokud to je, řeknu 100 tun dlažebních kostek, tak se může stát, že čekací doba bude měsíc i dva," dodal.
Žula do Národního divadla
Mezi nejvýznačnější zakázky Ligranitu z posledních let patřily dodávky kamene pro rekonstrukci tramvajové tratě z Liberce do Jablonce, rekonstrukci liberecké přehrady Harcov a na výstavbu náplavky u krajského úřadu v Liberci. „Samozřejmě těžištěm je pro nás Liberec, Liberecký kraj a bližší okolí. Ale občas máme nějakou zajímavou realizaci ze vzdálenějších koutů. Dost často nás osloví zákazníci sami, například z Prahy. Ať už to je Národní divadlo, kam jsme historicky dodávali kámen, tak aby se pokračovalo ve stejném stylu, když se něco přestavuje. Nebo stanice metra, hodně z nich bylo vyloženo leštěnou Libereckou žulou," uvedl Mikuš.
Ve středoevropském měřítku je Liberecká žula podle něj svými vlastnostmi ojedinělá. „Má charakteristickou barvu a texturu. Barva je daná vyrostlicemi draselného živce, ortoklasu, které jsou narůžovělé, mají takovou lososovou barvu a udávají základní nádech a tón té žuly. Ta Liberecká žula je zároveň hodně hrubozrnná, takže vyrostlice jednotlivých minerálů jsou poměrně velké oproti většině žuly, která se v republice nebo i v okolních zemích těží," dodal.
Liberecká žula je zároveň hodně hrubozrnná, takže vyrostlice jednotlivých minerálů jsou poměrně velké oproti většině žuly, která se v republice nebo i v okolních zemích těží.
I proto mají o Libereckou žulu občas zájem i výtvarníci, opakovaně si velké bloky bere třeba sochař Jaroslav Róna. Jeden měl i přes sto tun, což je podle Mikuše unikát i v celostátním měřítku. „Stotunový blok se podaří vytěžit tak jednou za život nejen člověka, ale i toho kamenolomu. Tady to lámal náš nejzkušenější lamač, pan Vojta Mai, který objevil dispozice takto velkého bloku v ložisku. Do toho bloku nesmí jít žádná tektonická porucha, žádná prasklina ani třeba zhojená, nějak srostlá. Musí být zcela zdravý, aby kámen vydržel opracování," dodal Mikuš.
Záhnědy a uranové minerálky
Do kamenolomu s více než stoletou historií podle něj občas jezdí i mineralogové, kteří hledají vzácnější nerosty. „Bývají tady v pegmatitových výplních nejčastěji záhnědy a vzácně i nějaké drobné uranové minerálky nebo další akcesorické minerály," uvedl Mikuš. Těší ho, že roste i zájem mezi školami o exkurze do kamenolomu. „Máme jich 20 až 30 za rok," dodal.
