Letní cestování je parádní, zvlášť náhradní dopravou
Cestování vlakem a prázdniny patří k sobě. Navíc je pohodlné a dobrodružné. A to doslova, zejména ve chvíli, kdy je výluka a musíte jet kus cesty náhradní dopravou. Autobusem.
Náhradní doprava teď vyjíždí z Liberce do Jablonného v Podještědí a využívají ji třeba i cestující z rychlíku Liberec – Ústí nad Labem. A přesně tady jsem se ocitla. To byl teda zážitek!
Byl teplý páteční večer a vracela jsem se z výletu posledním spojem z Ústí nad Labem, tedy v půl osmé večer. Předpokládaný příjezd do Liberce asi ve tři čtvrtě na deset. Normální čas bych řekla. Lidé běžně jezdí, vlak zrovna prázdný nebyl, jsou taky prázdniny. Spousta baťůžkářů, rodinek i lidí, co se vraceli třeba z pracovních cest.
O autobusu jsem už věděla, a tak jsem čekala, stejně jako na cestě do Ústí, dva vozy a dostatek místa pro lidi ze tří vlakových vagónů. Ale ouha. Něco se pokazilo.
V Jablonném vystoupím z vlaku, pěkně uvařená z toho tepla a pokračuju před nádraží, kde stojí náhradní doprava. Vyjdu před nádraží a koukám – jen jeden autobus! A navíc téměř plný.
V Jablonném totiž dost lidí nastoupilo, navíc do autobusu namačkali dva dětské kočárky a spolu s nimi i několik dětí ve věku od jednoho do zhruba sedmi let. Partičku batolat doplnil i početný zástup dospělých, a tak na nás cestující z vlaku zbylo všeho všude kolem desítky míst.
Docela prča. Bylo nás hodně, dvounohých cestujících, kteří jsme se rozmístili na stojáka i vmáčkli do sedaček, u nichž téměř nebylo místo na nohy. S námi do vozu nastoupili ale i čtyřnozí pasažéři a nebyli to žádní prckové, prostě pořádní hafani. A to hned dva.
Dobrodrůžo začalo, hned co se autobus rozjel. Děti začaly pobrekávat, dospělí překřikovat a psi se nervózně ošívali. Jednoho z cestujících nenapadlo nic lepšího, než že cizího psíka podrbe. Dopadlo to tak, že pes vyletěl jak na pérku a nemít košík, bůh ví, jak by to s drzým cizákem dopadlo.
Do toho se začala přidávat hysterie zoufalých matek, jejich ratolesti ne a ne se utišit, a tak zkoušely všemožné způsoby, jak je uklidnit. Konejšení, poplácávání, ale i odkládání batolat na podlahu autobusu vedle psích pasažérů. Zepředu do zadu také putoval jako tichá pošta dudlík, prostě se báječně jelo. Do toho pěkné teplíčko, jaké nás ohřívá už pěkných pár dní a samozřejmě báječná „vůně“, která se v uzavřené autobusové krabici vytvoří, z tak velkého množství propocených těl, raz dva.
A tak se nakonec nedivím ani tomu řidiči, že plynový pedál jistě držel téměř neustále až u podlahy, aby nás všechny co nejrychleji vysadil v Liberci před nádražím. Každou vteřinou hrozilo, že se někdo zblázní z brečících dětí, uvaří v přehřátém autobuse nebo, že alespoň někoho sežere pes.
Tak takhle báječně se cestuje náhradní dopravou. Ta bude na trase z Liberce do Jablonného jezdit až do prosince, tak že ji určitě vyzkoušejte. Třeba vás podobný zážitek nemine.
Napsala Růža Rumělková
