GLOSA: Bezhotovost versus šedá ekonomika. Versus svoboda?

A to zejména v kontextu zápolení státních institucí se stínovou ekonomikou, motivovaným především snahou o fiskální maximalizaci, se ozývají hlasy, že je nezbytné regulatorně omezovat platby v hotovosti. Někteří mí kolegové z řad obhájců svobody volby se proti této regulaci vymezují a staví regulatorní aktivitu státu „bezhotovost versus šedá ekonomika“ o úroveň dál, a sice „bezhotovost versus svoboda“, z čehož jim vyplývá postoj nekompromisních obhájců hotovosti a bojovníků proti všemu bezhotovostnímu.

Já sám jsem velkým obhájcem svobody a hotovost přitom téměř nepoužívám. Nemyslím si proto, že je tento způsob uvažování „buď a nebo“ nevyhnutelný. Vysvětlím ihned proč. Každý, kdo alespoň jednou prošel kolem učebnice ekonomie, velmi dobře ví, že stejně tak jako nefunguje natlačení čehokoliv nechtěného do lidí zákonem, nefunguje ani regulatorní zákaz čehokoliv chtěného a oblíbeného. Příkladů, kdy si kreativní členové společnosti udělali z regulace trhací kalendář jen proto, že jim zákazy a příkazy bránily v konzumaci oblíbených ekonomických statků, máme plné knihovny. Známý výrok „Zakažte TO, jako jste zakázali drogy, prostituci nebo padělání, a máte po starostech. Problém ‚určitě‘ přestane existovat. Hahaha“ je toho nejlepším výkazem.  

V oblasti bezhotovostního placení ale pozorujeme zcela odlišný jev – bez ohledu na regulatorní aktivity si totiž tento způsob plateb získává oblibu u stále více lidí a napříč všemi generacemi. Je obecně známým faktem, že poptávka určuje nabídku – zde je strana poptávky tvořena nadšenými zákazníky, kteří ji tak přirozeně navyšují, a můžeme pozorovat, že do procesu bezhotovostní platby se zapojují různorodí aktéři z celého světa: jak vizionáři a start-upy, kteří dobrovolně rozvíjí koncept ve svých soukromých firmách, tak i velké korporátní společnosti, které pravidelně investují do vývoje finančních technologií značné částky.

ČTĚTE TAKÉ: PRŮZKUM: Bezhotovostní platby patří k nejdůležitějším nástrojům na omezení šedé ekonomiky

To by se nikdy nestalo, kdyby bylo bezhotovostní placení založené pouze a jenom na regulační bublině, motivované třeba zrovna bojem proti stínovým transakcím.

Ano, desítky studií o stínové ekonomice jasně deklarují, že v odvětvích s vysokým podílem hotovostních transakcí je podíl šedé zóny rozsáhlejší, ale zároveň dodávají, že v boji s ní bude státní správa vždy tahat za kratší konec. Motivace podvádějících skrývat se je totiž vždycky o dva řády vyšší než motivace státních úředníků odhalovat. Hotovost je jen nástroj – pokud ji někdo zakáže, najde se jiný nástroj.

Slovutný ekonom Gary Becker implementoval prvky ekonomické analýzy nákladů a přínosů do analýzy běžného lidského rozhodování. Jeho imperiální přístup, tedy vyhodnocování pro a proti, můžeme použít i v tomto rozhodování. Na jedná straně máme plusy (placení prostřednictvím bezhotovostních platebních nástrojů je bezpečné, pohodlné, snadné, umožňuje možnost zpětné kontroly, například v případě reklamace, platební nástroje dokáží suplovat další nástroje jako věrnostní karty, kupony MHD, a tak dále), na druhé straně máme minusy (třeba obavu ze zanechání digitální stopy a sledovatelnost transakce, náklady na pořízení a provoz platebních nástrojů). Přestože minusy nejsou marginální, především argumenty Velkého bratra neberu na lehkou váhu (a dodávám, že v době Facebooku, Twitteru a Instagramu jsou od některých odpůrců bezhotovostního placení tyto argumenty spíše k smíchu). Ale jak jsem řekl – jedinci, kterým při zvažování přínosů a nákladů vyjde preference jiného způsobu placení než bezhotovostního, si cestu k vypořádání transakce najdou vždy.

Žádné zákazy nejsou nutné. Proč? Budoucnost informační společnosti je FinTech, online svět nul a jedniček v čipech, mobilech a věcech běžné denní spotřeby. Tento svět je přirozeně bezhotovostní, proto bude naše společnost stále více bezhotovostní. Ne kvůli zákazům, ale kvůli tomu, že lidé budou tento způsob vypořádání ekonomických transakcí preferovat před ostatními.