Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Chceš vidět, jak budeš vypadat za 40 let? Na. „Týjo, celý můj táta. Neskutečný, to musí vidět ostatní!!”
Sociální sítě od začátku týdne zaplavují vrásčité tváře s prošedlými vlasy a vousy a s nimi ruku v ruce nadšené reakce. „Fakt vypadám jak můj tatík, mazec. Tohle musim poslat mámě.” (vlastní příklad)
Aplikace FaceApp je šikovná, nutno uznat. Dává lidské fantazii vizuální vodítko k představám, se kterými si jeho vědomí v minulosti už stoprocentně pohrávalo:
Jak budu vypadat ve stáří? Ejhle. Stejně... a přitom jinak, staře. Ale pořád jsem to já! Navíc jsem si fakt podobný s rodinou - ahoj, dědo!
Nehledě na pohlaví, věk, rasu nebo geografickou polohu, aplikace baví napříč světem. Virální potenciál je naplněn. Narodil se trend.
V tu chvíli se rozjíždí klasický scénář reakce uživatelů sociálních sítí: většina trend přijímá, baví se, sdílí. První část zbytku “nesdílející” masy trend ignoruje, druhá staví svou identitu na demonstrativním odmítnutí trendu a poslední část už vymýšlí memy (počeštěné memes, není zač).
Doteď žádné vzrůšo. To přichází až ve chvíli, kdy vyplyne na povrch informace, že aplikaci vyvinuli (mimochodem už v roce 2017) Rusové. V tu chvíli si totiž vzpomenete na smluvní podmínky, které jste nikdy nečetli a přesto během milisekundy přijali.
Z roztomilého (masa) nebo otravného (rebelové) trendu se stává trend nebezpečný. Světová média se předhánějí ve scénářích, co všechno mohou zlí Rusové s našimi obličeji napáchat. Záhy se dočítáme, že se “váš obličej může objevit na kterémkoliv billboardu v Moskvě” nebo (moje oblíbené) “se klidně stanete tváří Putinovy kampaně.”
Co bylo v pondělí legrační a v úterý už lehce otravným, ve středu se mění v hotové dílo zkázy. A to si žádá činy. „Americký senátor žádá agenty FBI, aby se začali ruskou aplikací zabývat, protože existuje ohrožuje národní bezpečnosti a právo Američanů na soukromí.” hlásají novinové titulky.
Rozjíždí se mezinárodní kolotoč podezření a obvinění. Přitom všem humbuku se však zapomíná na poměrně zásadní skutečnost - smluvní podmínky, které dávají téměř neomezenou moc k nakládáním s našimi selfies, nejsou nikterak výjimečné a neliší se od podmínek jiných, zavedenějších aplikací a služeb.
Máte už nyní v mobilu aplikaci s povolením k přístupu k poloze? Ke správě a úpravě fotografií? K médiím a hudebním knihovnám? Či snad ke všem dohromady? Pak je FaceApp jen o kapkou do moře víc.
Pokud vás vyděsilo zjištění, že by někdo mohl nakládat s fotografiemi z vašeho telefonu, není nutno se děsit. Pomyslná okna do vašeho soukromí byla nejspíš otevřena už dávno.
Jak píše Arwa Mahdawi ve sloupku pro The Guardian, jen Google užívá pro výzkum technologií na rozpoznávání obličeje nejméně 8 milionů fotografií svých uživatelů, Facebook pracuje při podobném výzkumu dokonce s 10 miliony. Jsem mezi nimi i já? Nebo vy? Nemáme šanci to zjistit, já ani vy.
Pokud si v tuhle chvíli říkáte: nojo, ale Američané nejsou Rusko, vzpomeňte si na Cambridge Analytica, britskou firmu využívající bez vědomí desítek milionů uživatelů jejich osobní data, aby za pomocí (nejen) ruských peněz ovlivnila volby v USA. A to vše navzdory skutečnosti, že vznikla na správné straně opony.
Peníze mají totiž kouzelnou moc smazávat bariéry - geografické, náboženské nebo ideologické. Peníze hrají svou vlastní hru a virtuální prostor je pro ně sakra dobrým hřištěm. Osobní informace jsou pak jen další z obchodovatelných komodit.
Rusům můžeme za FaceApp vlastně poděkovat. Nejenže díky aplikaci “víme”, co nás čeká při pohledu do zrcadla za 40 let, ale především jsme si uvědomili (nebo měli bychom si uvědomit), že náš telefon už je polopropustným zrcadlem dávno.
A že dávat přístup k tomuto zrcadlu zcela automaticky pokaždé, když chceme do telefonu aplikaci na kočičí fousky a králičí ouška, je snad ještě hloupější, než se jako králíček opravdu vyfotit a poslat výsledek do Kalifornie či Petrohradu.
