KOMENTÁŘ: Koloběh vládní nenávisti pokračuje aneb Mohou být lidé vůbec někdy spokojeni?

Vyhrocená předvolební kampaň, výkřiky o mafiánech, vlastizrádcích, zločincích, nekončicí kritika nezvládání pandemie. Slovy mnoha lidí na sociálních sítích a zcela upřímně i médií, která se nechala unést, ostatně i v nich jsou pouze lidé, to vypadalo, že zločinný premiér Babiš a jeho mafiánská pologramotná suita ministrů nese osobní zodpovědnost za vše špatné, co se stalo nejen v této zemi, nýbrž celé galaxii za posledních mnoho let.

Vláda se vystřídala a i když ta nová ještě stále nemá důvěru parlamentu, už nyní je terčem kritiky také. A to nejen příznivců poražených stran, respektive těch, které zůstaly v opozici, ale celé řady „normálních“ lidí – a světe div se, médií. Počínaje nelogickým a chaotickým rozhodováním v pandemických otázkách, přes nedostatečnou jazykovou, a jak brzy patrně zjistíme nejenom jazykovou kompetenci části ministrů, přes personální volby kdy si ministři na úřad berou „podezřelé“ osoby či jsou sami rovnou podezřelí. Zde výčet ukončím, i když bych nemusel, těch výhrad a podezření je na krátkou dobu u moci a značnou svatozář „spasitelů“, kteří přišli po ukrutném démonovi více, než dost.

Proč to tak je? Skutečně si vybíráme neschopné zastupitele a vůdce? Ne. Jedná se o přirozený proces, který je ze své podstaty konstantní a neměnný a který funguje všude, kde se vůdci střídají; dokonce není důležité, zda demokratickými volbami, nebo převzetím moci konkurenční klikou či novým diktátorem. Pro snazší pochopení mu říkám „Koloběh vládní nenávisti“.

Vláda představuje elitu občanů. Občané od vlády očekávají dvě věci, které jsou bohužel ze své podstaty protichůdné. Prvním očekáváním je to, že vláda bude kvalifikovaně řešit jejich problémy. Tedy, že se bude jednat o vzdělané, schopné, zkušené a profesionální odborníky, kteří zvládnou rozhodování týkající se všech občanů. 

KOMENTÁŘ: Pandemie covidu je krizí odborníků

Sobota, 18. prosince 2021, 18:19Blogy a komentáře

Pandemie covidu není jedna krize, ale mnoho krizí v jedné. Jednou z nich je krize důvěry v odborníky. Proč jsme jim přestali věřit? Proč je to špatně a co se s tím dá udělat?

Druhým požadavkem je, aby vláda reprezentovala občany. Tedy, aby se nejednalo o „elitu“ ve smyslu od reality odloučeného panstva, ale lidí, kteří jsou občanům, většině, vlastně podobní. Podobnost znamená nejen podobný vzhled a chování, ale také a zejména podobné rozhodování ve smyslu „zdravého rozumu“.  Jinými slovy, i když mezi zvolenými jsou vysoce kvalifikovaní odborníci, v průměru převažují lidé, kteří jsou svým způsobem podobní voličům.

V demokratických zřízeních, jako je to naše vznikají vlády, které představují průměr požadavků voličů. Tedy částečně s důrazem na „odborníky“, částečně na „občany“. Jejich rozhodování je pak dáno tím, jak vznikly, a tedy průměrné. Vlády, které jsou postaveny čistě na odbornících, (říká se jim meritokratické) brzy upadávají v nemilost a končí předčasně, protože jimi přijímaná rozhodnutí jsou sice optimální, ale často také antisociální až nelidská – tady je mimochodem jak asi chápete problém celé řady tzv. odborných skupin. Naproti tomu vlády, které jsou čistě postaveny na požadavcích veřejnosti (odborně populistické, nic proti tomuto slovu) si popularitu u voličů udrží déle, nicméně problémy nejenomže neřeší, ale často ještě prohlubují.

Po každých volbách tedy můžeme očekávat nástup jistou odbornou erudicí nadané, ale v zásadě populistické vlády, která se bude snažit řešit problémy voličů, ale ne na základě odborných doporučení (protože tím by se stala meritokratickou, tj. antisociální a nelidskou), ale kompromisu mezi tím, co doporučují odborníci a tím, co snesou lidé. Důsledkem jsou na první pohled neumětelská, „poloviční“ řešení, omezující kompromisy, přešlapování na místě. Tedy věci, do kterých se dobře strefuje a které vedou k postupné degeneraci důvěry v novou vládu a dříve či později k tomu, že se objeví někdo, kdo bude nahlas a rozhodně říkat, že by to uměl lépe. Vznik takového elementu je pak prvním krokem k tomu, aby se pro veřejnost stal stranou kontrastu; dobrem, spasitelem, vše řešícím hrdinou, zatímco ti, kteří jsou u moci nyní představují prakticky vše opačné.

KOMENTÁŘ: Ukončeme covidový blázinec

Pondělí, 15. listopadu 2021, 13:45Blogy a komentáře

Pandemie je objektivní problém. Nemůžeme ji vyřešit tím, že o ní budeme donekonečna diskutovat na internetu, a už vůbec ne tím, že si budeme hrát na odborníky, kterými nejsme. Je třeba svěřit se do rukou těch skutečných.

Tak, jako je každá nová vláda zhruba z poloviny náklonná dělat odborná opatření, je z druhé poloviny „normální“. To mimo jiné znamená tvořena obyčejnými lidmi s obyčejnými potřebami, ale také problémy a obyčejnou schopností problémům rozumět. Protože stát je velice složitá organizace, a protože skutečných expertů, kteří rozumí jeho správě zase není tolik, znamená to, že nově nastupující elita jednoduše nemůže všechny vyměnit a musí čerpat z těch, kteří existují. I ti nejčistší „spasitelé“ se tak poměrně brzy ušpiní a to mediálně rezonuje nejprve u těch, na které po jejich soudu nedošlo.

V praxi tak stačí velmi krátká doba na to, aby se po výměně těch u moci sentiment obrátil. Ze spasitelů se stávají bubáci, z těch, kteří donedávna absorbovali většinu otrávení a frustrace občanů pak ti, kteří vlastně „nebyli tak špatní“ a po čase třeba noví hrdinové. Nenávist zůstává, postavy se ale mění.

Lze to změnit? Domnívám se, že ne, protože principy jsou velmi pevné, a pochopitelně složitější, než jsem zde popsal (všimněte si, že první co je každému politikovi u moci vyčítáno je „nedostatek komunikace“, není to náhoda). Jediná cesta, která vede k tomu, aby se problémy společnosti skutečně řešily je kultivovanost, tedy, že se politici přestanou nenávidět navzájem a začnou více spolupracovat i přes rozdíly. Přestanou se navzájem označovat za zločince, za mafiány, za korupčníky a zcela narovinu řeknou to, že výměna moci nemůže a nesmí začít výměnou celého státního aparátu.

Hezký den.