KOMENTÁŘ: Vydavatele čeká těžký rok. Už zase

Zásadní negativní zprávou studie je „blbá nálada“ čtenářů z velkého množství negativních zpráv, které se na ně ve velké intenzitě valí ze všech směrů. Případný masivní odklon od zpravodajství by mohl znamenat problém pro celou společnost. Stále musíme mít na paměti, že zpravodajská a publicistická média mají nezastupitelnou roli v demokratickém zřízení a nezřídka patří do kritické infrastruktury státu.

Toto jsou základní výstupy globální studie. Ale pojďme se podívat na český rybníček.

Aktuální krize českých médií je výsledkem několika negativních šoků, které dopadly na vydavatelský trh. Ačkoliv bychom velice rádi zapomněli na dobu pandemickou, musíme se k ní částečně vrátit. Na startu pandemie řada vyspělých států spustila podpůrné programy pro vydavatele, kteří přišli o značné objemy peněz z inzerce. Musíme si totiž přiznat, že v české kotlině je inzerce stále dominantním zdrojem příjmů médií. Česká vláda, ta Babišova, tak dlouho přemýšlela o podpoře médií, až je nepodpořila vůbec. Vítězem pandemické pomoci se stala kasina, media prohrála. Dobu pandemickou vystřídala poměrně rychle doba válečná, která měla za následek zvýšení cen vstupů včetně zvýšení ceny práce.

Nejen tyto argumenty jsem předkládal ve výborech sněmovny a senátu v době, kdy se projednávala novela autorského zákona. Asociace online vydavatelů dostatečně upozorňovala na rizika, která jsou s novelou spojena a dokázala predikovat její důsledky. V predikci jsme se bohužel nemýlili. Google s Facebookem mimo jiné zúžil výsledky vyhledávání, respektive zobrazování náhledů článků na nutné minimum a tím se zcela legálně vyhnul povinnostem směrem k českým vydavatelům. Nyní jsme tedy ve stavu, kdy český vydavatelský trh přišel o značené finanční prostředky, přičemž o další zřejmě přijde. Letošní rok měl být rokem, kdy velké platformy typu Google či Facebook začnou platit za užívání obsahu českým vydavatelům. Namísto toho budou vydavatelé u těchto platforem utrácet peníze, aby se jejich články dostaly k co nejširšímu internetovému publiku, což je naprosto bizarní situace.

Myšlenka evropské směrnice se tedy v České republice naprosto míjí s realitou. Stále však věříme v dohodu mezi vydavatelskými organizacemi a velkými platformami. V tomto ohledu by mohl pomoci vznik kolektivního správce, který by mohl zjednodušit a zefektivnit komunikaci a nastavení pravidel fungování vydavatelů a technologických platforem.

Studie institutu Reuters dále zmiňuje očekávání růstu předplatitelů jako důležitého zdroje příjmové stránky vydavatelů. Znovu ale musím zdůraznit, že se jedná o data z různých koutů světa. V českém prostředí musíme mít na paměti, že nejčastěji užívanou streamovací platformou u nás není Netflix či HBO Max, ale Uložto. A takto uživatelé přistupují i k vydavatelskému obsahu. Ochota za něj platit je stále velice nízká a vytvoření široké báze předplatitelů stojí nemalé finanční prostředky, čas a energii. Lze také předpokládat, že vlivem vysoké inflace a především cen energií, se budou potenciální předplatitelé ještě více rozhodovat, komu za předplatné zaplatí.

Studie institutu Reuters zároveň popisuje chování vydavatelů směrem k sociálním sítím. V zahraničí jsou některé starší sociální sítě na ústupu, respektive stagnují, jiné zase rostou. Příkladem je samozřejmě TikTok. Když to opět vztáhnu na českou kotlinu, tak si rozhodně nemyslím, že TikTok znamená spásu pro české vydavatele. Tato platforma je postavena na rychlé konzumaci čehokoliv. Značka nehraje roli. Zároveň je toto prostředí vhodné spíše pro televize či producenty z oblasti audiovize, kteří mají dostatek atraktivního obsahu pro uživatele této sítě.

Výběr sociální sítě či internetové stránky, na které uživatel chce konzumovat obsah, je také zásadní hodnotovou otázkou. Pokud jste na TikToku, odevzdáváte data komunistům z Číny. Pokud jste na Facebooku a Twitteru, odevzdáváte data americkým firmám. Pokud konzumujete obsah přímo na stránkách českých vydavatelů, tak jsou vaše osobní data chráněna více než v předchozích dvou případech. Většina seriózních vydavatelů přijala GDPR a řídí se dalšími regulacemi plynoucími z Bruselu, které můžeme v tomto ohledu považovat za prospěšné.

Jak se mohou česká média dostat z krize?

Za klíčové považuji právě rychlou dohodu mezi vydavateli a technologickými hráči. Dále bychom se měli velice seriózně pobavit o tom, kdo pokryje ztráty vydavatelům v důsledku přijaté novely. Zemědělci by už dávno vyházeli balíky slámy z valníku před úřad vlády a blokovali silnice traktory. Považuji také za vhodné otevření dialogu se státem o obecné podpoře medií, která jsou součástí kritické infrastruktury státu. Strategické je zároveň vysvětlovat čtenářům, že kvalitní obsah neroste na stromech a jeho tvorba vydavatele něco stojí. Příjmy od čtenářů tedy budou hrát čím dál větší roli.

Studie institutu Reuters se hodně věnuje způsobu doručování zpráv od vydavatelů ke čtenářům. Ať vydavatelé zvolí jakoukoliv cestu, měl by nad ní vždy čnít nápis: „Kvalita“. Obsah je král a kvalitní obsah si vždy cestu najde. Jen mu to trvá trochu déle než tomu méně kvalitnímu, clickbaitovému či dezinformačnímu. Z tohoto pohledu by jistě pomohla zvýšená inzertní aktivita vlády, která se dostane k širokému portfoliu médií dodržujících profesní standardy a pomůže překonat těžké období.

Samotní vydavatelé si mohou pomoci tím, že si sami nastaví samoregulační obsahové standardy, které obecně povedou k vyšší kvalitě nabízeného obsahu a možná pak nebude mít starší internetová generace tak blbou náladu z konzumace zpráv.

V Drbně se snažíme eliminovat tyto nepříznivé zprávy například tím, že jsme vyvinuli novou verzi aplikace. Budeme moc rádi, když si ji stáhnete a budete ji využívat. Sociální sítě a vyhledavače vám mohou zásadním způsobem zkreslit realitu toho, co denně vydáváme. Každé stažení stažení aplikace a její užívání nám pomáhá bojovat se vším, čemu aktuálně čelíme. Aplikace je k dispozici pro iOS i Android.